Lůžko z bulek a koupel v dřezu: co se děje za zavřenými dveřmi kuchyně
Zaměstnanec si lehl na hromadu hamburgerových bulek v japonském Burger Kingu a hodil to na Twitter. Jiný pracovník v Burger Kingu v Xenia v Ohiu natočil skoro čtyřminutové video, jak se nahatý koupe v průmyslovém dřezu, a nahrál ho na MySpace coby narozeninový obsah pro fanoušky. Zaměstnankyně KFC v Johnson City v Tennessee olízla talíř bramborové kaše.
Zdokumentované případy z let 2008 až 2013, reportované AP, CNN a CNBC. A všechny mají jedno společné: zaměstnanci je nejen provedli, ale i zveřejnili na sociálních sítích.
Katalog absurdit
Galerie případů je pozoruhodně pestrá. V Taco Bellu v Ridgecrestu v Kalifornii pracovník olízkl celý stoh tvrdých tortill. Kolega to vyfotil a fotka skončila na facebookové stránce Taco Bellu 2. června 2013. Wendy’s přišlo na snímek, kde zaměstnanec místo kelímku nastavuje ústa přímo pod výtokem stroje na zmrzlinový koktejl. Na Instagramu se v červenci 2013 objevila fotka zaměstnance ze Subwaye z pobočky na Tuttle Crossing Boulevard v Columbusu v Ohiu, který přiložil svá genitálie na bochník chleba. A Burger King přišel v červenci 2012 o tři pracovníky z pobočky v Mayfield Heights v Ohiu poté, co někdo zveřejnil na imageboard 4chanu fotku s popisem „Tohle je salát, co jíte v Burger Kingu.“ Na snímku stál ve velkých plastových nádobách plných salátu.
Všechny zmíněné firmy následně prohlásily, že dotčené potraviny zákazníkům podány nebyly.
Proč to vůbec někdo zveřejní?
Tady začíná zajímavější otázka než samotné činy. Část incidentů šla mimo záměr: fotka z Taco Bellu vznikla jako interní soutěž o první skus nového produktu a k veřejnosti se dostala nechtěně. Ale případ Timothyho Tacketta, který se v srpnu 2008 koupe v dřezu určeném k mytí kuchyňského vybavení a nahrává to jako narozeninový obsah pro fanoušky, patří do jiné kategorie. Nebo zaměstnanec japonského Burger Kingu, který si v roce 2013 vědomě vyfotil lehátko z bulek a hodil snímek na Twitter.
Proč? Pomůže pohled na to, jak funguje mozek v životní fázi, která je pro zaměstnance rychlého občerstvení typická.
Mozek, který ještě není hotový
Prefrontální kortex, část mozku zodpovědná za plánování, vážení důsledků a sebekontrolu, dozrává přibližně do pětadvaceti let. U adolescentů a mladých dospělých tato oblast funguje, ale impulzivní podněty v ní soupeří s odměnovým systémem mozku. Když přijde vidina pozornosti a rychlé sociální odměny, může dopamin jednoduše přebít kalkulaci o tom, co se stane ráno.
Jejich mozek reaguje na okamžitou odměnu jinak než mozek čtyřicetiletého, jde o přechodnou vývojovou fázi, nikoli trvalou vlastnost. Jenže fotka na internetu zůstane.
Ekonomika lhostejnosti
Psychologické vysvětlení je jedna část příběhu. Druhá je čistě ekonomická.
Práce v rychlém občerstvení bývá špatně placená, fyzicky náročná a monotónní. Fluktuace zaměstnanců je v tomto odvětví tradičně velmi vysoká, náhrada za odcházejícího pracovníka přichází v řádu dní. Když má člověk pocit, že jeho pracovní místo je dočasné a snadno zastupitelné, ztrácí subjektivní hodnotu. Přestává být něčím, o co stojí za to pečovat, a stává se přechodnou zastávkou.
Zdroj, z nějž tyto případy vycházejí, popisuje kombinaci nízkého věku, slabé impulzivní kontroly a nízké mzdy jako mechanismus, který dohromady vytváří lhostejnost k riziku ztráty zaměstnání. Když vám práce přijde zaměnitelná, strach ze ztráty zaměstnání vás v klíčový moment nezastaví.
Výsledek: předvídatelný, ale poučný
Ve všech popsaných případech zaměstnanci přišli o práci. Burger King v Xenia propustil dva lidi, třetí dal sám výpověď. Subway na Tuttle Crossing Boulevard muselo vyhodit veškerý chléb ze skladu a celou pobočku dezinfikovat. KFC v Johnson City vyslalo tým, který přeškolil celý personál provozovny. Burger King Japan byl nucen veřejně vysvětlovat, že bulky na fotce byly odpad z chybné objednávky a nikdy se k zákazníkům nedostaly.
Žádný z incidentů nepřinesl zdokumentované případy onemocnění zákazníků. Reputaci ale každý z nich zasáhl citelně a okamžitě. Za několik sekund pořízená fotka si vynutila dny krizové komunikace, přeškolování a v případě Subwaye doslova zavření pobočky.
To je ten konkrétní součet: impulz trval vteřiny, úklid trval dny a pracovní místo zmizelo navždy.