Auto, které v noci zmizí a objeví se postel
Přes den je to obyčejný japonský dodávkový skřítek, jaký potkáte na každém rohu: hranatá příď, vysoká střecha, místo pro čtyři lidi k sezení. Jmenuje se Honda N-Van Compo a patří do kategorie takzvaných „kei car“, nejmenších a nejpřísněji omezených aut, jaká v Japonsku smí jezdit po silnici. Jakmile ale zapadne slunce, totéž auto se dokáže proměnit v místo k přespání. Je to promyšlené tovární řešení, které si lze od výrobce rovnou objednat.
Jak se do krabičky na kolečkách vejde postel, aniž by auto přerostlo svoje zákonem dané rozměry?
Matematika, která nevychází
Zní to jako rovnice bez řešení. Auto musí přes den unést čtyři dospělé lidi k sezení, v noci ale proměnit stejný prostor v rovnou plochu na spaní. Přitom nesmí vyrůst ani o centimetr do šířky, délky nebo výšky, protože tyto rozměry jsou pro „kei car“ dané zákonem. Kam se tedy přes den schovává matrace? A kam v noci zmizí sedadla, aby vznikla rovná plocha na ležení? Žádný díl auto neopouští, celé řešení se odehrává uvnitř kabiny.
Trik se střechou a otočným sedadlem
Řešení stojí na dvou nápadech, které fungují společně. Prvním je vyklápěcí střecha, přístupná ze spacího prostoru, která vozu přidá prostor nahoru, tam, kde mu zákon nedovoluje růst do šířky ani délky. Druhým je sedadlo řidiče, které se dá otočit čelem dozadu. Díky tomu se přední část kabiny propojí se zadním prostorem. Jakmile se zadní sedadla sklopí a dozadu se v jedné řadě rozloží matracové moduly, vznikne souvislá plocha na spaní pro jednoho vyššího a jednoho nižšího člověka. Nic se přitom z auta nevyndává, všechno zůstává uvnitř a jen se poskládá jinak.
Co je vlastně kei car a proč má tak přísná pravidla
Kategorie „kei car“ existuje v Japonsku od roku 1949, kdy ji vláda zavedla, aby podpořila vlastnictví aut a růst domácího automobilového průmyslu. Od října 1998 platí přesná pravidla: vůz smí měřit nejvýše 3,4 metru na délku, 1,48 metru na šířku, musí zůstat pod dva metry výšky a motor nesmí přesáhnout 660 kubických centimetrů. Mezi výrobci navíc platí nepsaná dohoda, že výkon motoru nepřekročí 64 koní. N-Van Compo se těmto limitům drží doslova na milimetr, měří 3 395 milimetrů na délku, 1 475 milimetrů na šířku a 1 950 milimetrů na výšku, pohání ho tříválec o objemu 658 kubických centimetrů.
Díky malým rozměrům platí majitelé „kei car“ nižší daně i pojištění, což je jeden z důvodů, proč tahle auta tvoří přes třetinu všech nově prodaných vozů v Japonsku. Právě proto, že auto nemůže podvádět přidáváním centimetrů navíc, musí být řešení chytřejší, ne větší.
Čtyři sedadla neznamenají čtyři lůžka
Snadno by se dalo čekat, že auto pro čtyři lidi nabídne i spaní pro čtyři. Tak to ale není úplně jisté. Popsaná matracová sestava je stavěná na dva lidi, jednoho vyššího a jednoho nižšího. Zbytek posádky by musel přespat jinde, ve stanu, na sedadlech, nebo prostě necestovat společně přes noc. Je to logický důsledek fyzikálních mezí: v kabině dlouhé necelých 3,4 metru se nedá donekonečna natahovat plocha na ležení. Výrobce nic nepřehání a nabízí reálně fungující kompromis pro menší posádku.
Co zůstává nejasné
Ne všechno je jisté. Není zcela potvrzeno, zda auto skutečně nabízí spaní pro všechny čtyři cestující najednou, jak naznačuje popis výrobce, nebo zda se tím myslí jen denní sezení a spaní je opravdu jen pro dva, jak napovídá popis matracových modulů. Chybí také přesné rozměry spacího prostoru i informace, jestli jde o auto, které si zájemce může běžně objednat, nebo spíš o ukázku možností konverze. Pokud na Honda N-Van Compo ještě narazíte, tyhle otazníky stojí za to mít v hlavě. I zajímavost může zůstat částečně otevřená, a to není na škodu.