Propaganda hledala tvář ideálního Árijce. Vybrala si šestiměsíční židovské dítě.
24. ledna 1935 vyšel v Německu rodinný časopis Sonne ins Haus s obálkovou fotografií kojence, kterého propagandistická soutěž vyhlásila vzorem „dokonalého áryjského dítěte“. Výběr provedl osobně říšský ministr propagandy Joseph Goebbels. Dítě na snímku se jmenovalo Hessy Levinsonsová a bylo ze 100 procent židovské.
Soutěž, která se stala nevědomou satirou
Hessy se narodila 17. května 1934 v Berlíně do rodiny ashkenázských Židů původem z Lotyšska, kteří přišli do Německa kvůli hudební kariéře. Soutěž pořádal přímo časopis Sonne ins Haus jako propagandistickou akci: deset fotografů mělo každý předložit svých deset nejlepších snímků, z nichž Goebbels vybral nejvíce „áryjský“ obličej.
Fotograf Hans Ballin přihlásil Hessyin portrét záměrně, jako tichý výsměch celému systému. Hessyině matce Paulině po vyhlášení výsledků přiznal, že si chtěl dovolit ten žert. Goebbelsovi ani nikomu dalšímu v propagandistickém aparátu nic nedošlo: fotografie putovala na obálky, pohlednice i do výloh obchodů po celém Německu jako vizuální symbol rasové čistoty.
Zákon a skutečnost jely každý po jiném kolejišti
15. září 1935, tedy méně než osm měsíců poté, co Hessyin obličej zdobil propagandistické materiály, přijal říšský sněm v Norimberku zákony, které daly rasové hierarchii pevnou právní podobu. Norimbercké zákony zakázaly sňatky i mimomanželské vztahy mezi „Árijci“ a Židy a omezily říšské občanství výhradně na osoby „německé nebo příbuzné krve“.
Rodina Levinsonsových žila v tu dobu v čím dál větší izolaci. Hessyiny rodiče ji nesměli brát do parků ani do zoologické zahrady. Fotografii, která zdobila výlohy Německa, sejmout nemohli: obraz jejich dcery jako symbolu národního ideálu existoval kdesi mimo jejich dosah a žil si vlastním životem.
V letech 1937 až 1938 rodina Německo opustila. Přes Lotyšsko a Paříž se nakonec dostali na Kubu, kde se usadili přibližně v letech 1941 až 1942. Většina Hessyiny rozšířené rodiny v Lotyšsku válku nepřežila. Hessy se po válce přestěhovala do New Yorku, vystudovala chemii na Barnard College a pokračovala na Kolumbijské univerzitě. Přes třicet let pracovala ve vzdělávacím středisku ETS v Princetonu, kde dohlížela na pokročilé středoškolské zkoušky z chemie AP Chemistry, a poté vyučovala na St. John’s University v New Yorku až do roku 2016.
Druhý případ: „ideální německý voják“
Hessy nebyla jedinou osobou, jíž nacistická propaganda nechtěně propůjčila roli rasového vzoru. V nedělním vydání deníku Berliner Tageblatt z roku 1939 se objevila fotografie mladého vojáka s popiskem „Ideální německý voják“. Voják se jmenoval Werner Goldberg, narodil se 3. října 1919 v Berlíně a byl takzvaným Mischlingem prvního stupně, což v jazyce Norimberckých zákonů označovalo osobu se dvěma židovskými prarodiči. Goldbergův otec byl Žid pokřtěný na luterána, matka křesťanka. Armádní fotograf snímek novinám prodal, protože Goldberg splňoval vizuální klišé: blond vlasy, modré oči.
Z armády byl Goldberg propuštěn v dubnu 1940 na základě Hitlerova rozkazu, který nařídil vyřadit ze služby všechny vojáky prvního stupně. Ten stejný obraz přitom dál sloužil na náborových plakátech.
Kde přesně rasová pseudověda selhala
Oba případy ukazují tutéž trhlinu: systém pracoval se vzhledem, ne s původem. Blond vlasy a modré oči fungovaly v propagandě jako spolehlivý vizuální důkaz rasové příslušnosti, přestože tyto znaky se vyskytují u lidí nejrůznějšího původu. Nacistická „rasová věda“ fungovala výhradně jako katalog vizuálních stereotypů bez jakékoli ověřitelné metody, označení „věda“ bylo v jejím případě prázdným titulem.
V Hessyině případě navíc celou situaci vědomě zinscenoval fotograf. Ballin vsadil fotografii židovského kojence do propagandistické soutěže a porota sama dokázala, že neumí rozeznat to, co veřejně hlásala jako neomylné.
Hessyin příběh zůstal desítky let neznámý. Poprvé vyšel ve sbírce vzpomínek lotyšských Židů v roce 1987. V červnu 2014 Hessy darovala originální výtisk obálky časopisu Sonne ins Haus do muzea Yad Vashem v Jeruzalémě. O svém příběhu tehdy řekla, že ji naplňuje pocitem odplaty, a to té dobré. Zemřela 1. ledna 2026 ve věku 91 let.