Sanitka odjela, kariéra začala
Rok 1957, Filadelfie. Čtrnáctiletý Fabian Forte stojí na schodišti před domem a přihlíží, jak sanitka odváží jeho otce po infarktu. Žádný hudební talent, žádné hodiny zpěvu, žádné vystoupení na školní slavnosti. Přesto si ho právě tehdy všimne producent Bob Marcucci a nabídne mu nahrávací smlouvu. O pár let později má Fabian jedenáct písní v americké hitparádě.
Jak je to možné? Odpověď leží spíš v průmyslu než v hudbě.
Talent nebyl podmínkou, byl překážkou
Producenti jako Marcucci vědomě hledali fotogenické tváře bez hudební minulosti. Začátečníka šlo tvarovat přesně podle potřeby: studio dodalo aranžmá, technické úpravy hlasu zajistily zvuk, který se prodával, a časopisy plnily stránky pečlivě sestaveným příběhem o oblíbeném jídle a snech do budoucna. Fabian to sám potvrdil při slyšeních v americkém Kongresu na začátku 60. let, kde přiznal, že jeho nahrávky prošly výraznou elektronickou úpravou hlasu.
Systém fungoval jako plně integrovaná marketingová linka, hudební scéna zůstávala jen kulisou. Diskžokejové dostávali úplatky za přehrávání konkrétních skladeb, časopisy tiskly žurnalistiku na zakázku. Skandál, který celé schéma odhalil, se jmenoval „payola“, po slově označujícím právě tyto úplatky. A s ním se začal drolit celý model.
Stroj má vypínač
V roce 1964 přijeli Beatles a britská invaze přeorientovala vkus amerického publika rychleji, než stačil kdokoliv reagovat. Průmyslový model teen idola ztratil dominanci.
Co se s lidmi stalo, záviselo do velké míry na jednom rozhodnutí: přijmout svou minulost jako součást identity, nebo s ní bojovat.
Peter Noone to vyřešil pragmaticky. Dodnes vystupuje pod hlavičkou „Herman’s Hermits Starring Peter Noone“ a jeho fanoušci, kteří si říkají „Noonatics“, sály zaplňují. Davy Jones se po rozpadu skupiny vrátil k divadlu a na Broadway, do prostředí, kde jako sedmnáctiletý získal nominaci na cenu Tony za roli Artful Dodgera v muzikálu Oliver! Pak se věnoval chovu a výcviku dostihových koní a v roce 1996 v anglickém Lingfieldu s koněm jménem Digpast projel cílem jako vítěz svého prvního závodního startu. Celý oblouk, od dětské touhy stát se žokejem přes světovou slávu zpět ke koním, tvoří vlastní uzavřený příběh.
Případ Davida Cassidyho: nostalgie jako past
Cassidy zvolil opačnou cestu. Na začátku 70. let poskytl otevřený rozhovor pro hudební magazín Rolling Stone, v němž se veřejně distancoval od role Keitha Partridge ze seriálu Partridge Family. Pokus o přerod selhal v obou směrech: nové publikum nezískal, staré odcizil.
Je to ilustrace zajímavého mechanismu: průmyslová sláva nevytváří jen vnější obraz. Fanoušci ho považují za autentický, a každý pokus o distanci čtou jako zradu, ne jako umělecký vývoj. Cassidy se nakonec v 80. a 90. letech vrátil na Broadway a do Las Vegas, a v roce 1993 hrál po boku nevlastního bratra Shauna Cassidyho ve hře Blood Brothers.
Šest životů po slávě: od záchranáře po žokeje
Bobby Sherman si od roku 1988 vybudoval druhou kariéru v záchranářství jako dobrovolný záložní policista LAPD, kde jako certifikovaný záchranář vyučoval čekatele první pomoc a kardiopulmonální resuscitaci. V roce 1999 ho LAPD jmenovalo Záložním policistou roku a ve stejném roce nastoupil jako zástupce šerifa v San Bernardino County.
Frankie Avalon, jehož kariéra začala hrou na trubku a průlomem přes pořad American Bandstand, pokračoval v turné s Bobbym Rydell a Fabianem po veletrzích a kasinech. Fabian sám si v roce 1963 odkoupil nahrávací kontrakt za 65 000 dolarů a v roce 1973 se objevil v centerfold časopisu Playgirl.
Sinatra a Beatles: výjimky, které potvrzují pravidlo
Nejčastější protiargument zní: co Frank Sinatra? Co Beatles? Oba začínali s masovým dívčím publikem a stali se legendami.
Jenže právě proto jsou výjimkami. Prokazatelně prošli skutečným uměleckým vývojem, měnili produkci, formát i žánr. Jejich příklady výjimečnost pravidla potvrzují tím, že jsou samy o sobě výjimečné.
Průmyslová sláva je legitimní produkt, ale má vestavěnou expiraci, protože stojí na měnícím se vkusu publika. Bobby Sherman o tom věděl dost na to, aby se naučil kardiopulmonální resuscitaci a vyučoval ji bezmála dvě desetiletí.