Populární „egyptský chod“ v ostrých úhlech? Ve starém Egyptě ho nikdo nedělal
Paže v pravém úhlu, hlava otočená stranou, tělo nasměrované dopředu. Pohyb, který zná i ten, kdo egyptskou kulturu sleduje výhradně přes zábavní průmysl. Skupině The Bangles se s touto choreografií podařilo dostat hit „Walk Like an Egyptian“ na první místo americké hitparády Billboard Hot 100 v prosinci 1986, kde vydržel celé čtyři týdny. Jenže v reliéfech egyptských hrobek a chrámů taková poza neexistuje. Nikde, v žádném archeologicky doloženém záznamu.
Proč vypadají egyptské malby tak „pokroucené“?
Každého, kdo se někdy zastavil před reprodukcí staroegyptské nástěnné malby, muselo napadnout, proč tak technicky vyspělá civilizace malovala lidské postavy způsobem, který by v reálném životě vedl k okamžitému poranění páteře. Hlava z boku, hrudník zepředu, nohy opět z boku, a to vše v jedné postavě naráz.
O technické zdatnosti egyptských malířů svědčí jejich trojrozměrné sochy, překvapivě věrné realitě. Nástěnné malby vypadají jinak ze zcela odlišného důvodu: šlo o záměr.
Obraz jako instrukce, ne fotografie
Staroegyptské dvourozměrné umění pracovalo s principem, pro který se v dějinách umění používá označení „aspektivní zobrazení“ nebo konceptuální perspektiva. Cílem umělce nebylo zachytit postavu tak, jak ji vidí oko z jednoho konkrétního místa. Šlo o to ukázat každou část těla v její nejsnáze rozpoznatelné poloze.
Hrudník je nejčitelněji vidět zpříma, obličej a nos z profilu, nohy a chodidla také z boku. Výsledek sice odporuje anatomii, ale je okamžitě srozumitelný. A přesně to bylo potřeba: egyptské obrazy v hrobkách nebyly dekorací, ale měly funkci. Sloužily mrtvému v posmrtném životě. Kdyby na vyobrazení chyběl nos, protože by ho umělec schoval do čelního pohledu, mohl by to být problém pro duši zesnulého v záhrobí. Každá část těla musela být na obraze „kompletní“ a jednoznačně identifikovatelná.
Scény byly navíc řazeny do vodorovných pásů, jeden nad druhým, podobně jako panely v dnešním komiksu. Velikost postav přitom nesouvisela se vzdáleností od diváka, ale s jejich společenským postavením. Faraon byl větší než služebnictvo prostě proto, že byl důležitější.
Když se styl nakrátko změnil
Výjimku z tohoto přísného kánonu tvoří takzvané amarnské období. Faraon Achnaton, jehož vláda trvala přibližně od roku 1353 do 1336 př. n. l. přesunul v roce 1346 př. n. l. hlavní město do nového města Achetaton a zároveň prosadil výrazně jiný výtvarný styl. Postavy v amarnském umění mají protáhlé hlavy, plnější rty, širší boky a působí organičtěji. Základní kompoziční princip ale zůstal: kombinace čelního hrudníku s profilovým obličejem přetrvala i tady.
Experiment skončil s Achnatonovou smrtí. Když kolem roku 1332 př. n. l. nastoupil na trůn Tutanchamon, původní tradiční styl se vrátil a amarnské umění bylo z velké části zničeno nebo zakryto.
Trajekt, klátivé vlny a čtyři slova v zápisníku
Takzvaný „egyptský chod“ v podobě ostrých úhlů a Z-tvaru se ve skutečnosti v egyptském umění vůbec nevyskytuje. Kdy přesně a kdo ho vymyslel, není s jistotou známo. Badatelé předpokládají, že vznikl někdy na počátku 20. století, pravděpodobně během některé z vln „egyptomanie“, jako volná interpretace nástěnných maleb neznámým choreografem. Konkrétní původ ale zůstává otevřenou otázkou.
Celosvětovému rozšíření napomohla i hudba. Melodie, která se dnes automaticky asociuje s Egyptem a tancem hadů, tzv. arabský riff, se poprvé objevila v tisku v roce 1845, v trumpetové metodické příručce Jeana-Baptista Arbana z roku 1864 a do masového povědomí se dostala na Světové výstavě v Chicagu v roce 1893, kde ji Sol Bloom použil pro atrakci nazvanou „Ulice v Káhiře“ s velbloudími jezdci a tanečnicemi. Melodie má zřejmě kořeny mimo Egypt, hudební historici se kloní k hypotéze, že šlo o alžírskou lidovou píseň, i když přímý důkaz chybí.
A hit skupiny The Bangles? Skladatel Liam Sternberg ho napsal v roce 1983. Inspirace přišla na trajektu přes kanál La Manche, kde drsné vlny nutily cestující klátit se a vymáhat rovnováhu nataženýma rukama. Sternbergovi to připomnělo figury na egyptských hieroglyfech. Zapsal si do zápisníku čtyři slova a zbytek je hudební historie. Egyptologie v tom žádnou roli nehrála.