Ropucha vidí kořist. Vystřelí jazyk. Spolkne ji.
Malá larva se pomalu pohybuje. Mává tykadly, pohybuje kusadly, vypadá přesně jako to, čím chce vypadat: snadné sousto. Ropucha zaregistruje pohyb, vyšle jazyk ven za přibližně desetinu sekundy a polkne.
A právě tím rozhodla o svém osudu. Jen opačně, než čekala.
Co se děje tam, kde to nikdo nevidí
Larva brouka rodu Epomis přežila polknutí živá. Sedí teď uvnitř ropuchy, v prostředí, které by jiný hmyz zlikvidovalo v řádu vteřin. Ropucha mezitím pokračuje v normálním životě. Navenek se nic nemění.
Jak larva přežití zvládá? Na tuto otázku věda zatím nemá úplnou odpověď. Víme, co se děje. Jak přesně larva odolává trávicímu prostředí hostitele, dosud není plně objasněno.
Entomologové Gil Wizen a Avital Gasith z Tel-Avivské univerzity popsali ve studii publikované 21. září 2011 v časopise PLoS ONE hlavní pracovní nástroj larvy. Odborná práce potvrzuje jediný nástroj: specializovaná dvojitě zahnutá kusadla, jejichž tvar zachytily snímky z elektronového mikroskopu. Enzymatická verze příběhu, populární obraz larvy uvolňující uvnitř hostitele trávicí enzymy, v recenzované literatuře oporu nemá.
Lure, přichycení, sání
Setkání ale vůbec nemusí skončit polknutím. V přibližně sedmdesáti procentech pozorovaných střetů larva jazyk ropuchy úspěšně vychýlí nebo se mu vyhne a přichytí se na tělo hostitele. Pak začíná první fáze: larva saje tělní tekutiny. Chová se jako parazit přichycený na kůži.
Wizen zdokumentoval případ, kdy larva strávila dvě hodiny v žaludku žáby. Žába ji pak vyvrátila. Larva byla bez poranění a okamžitě zaútočila zpět.
Hostitel postupně slábne a přestává se pohybovat. Přesný mechanismus tohoto ochromení vědci zatím nevysvětlili: larvy ani dospělci Epomis žádný jed nemají. Přesto hostitel přestane vzdorovat, ještě než je konzumace hotová. Wizen v populárním tisku hovoří o přibližně dvou dnech do úplné imobilizace, tento časový údaj ale nebyl potvrzen jako přesná hodnota v recenzované odborné literatuře.
Druhá fáze: fyzická predace
Teprve jakmile hostitel nemůže pohybovat nohama, larva přechází do druhé fáze. Přestává sát a začíná aktivně prokousávat tkáně. Výsledek je ve všech pozorovaných případech stejný: z ropuchy zůstanou kosti a nepatrný zbytek kůže.
Wizen a Gasith to zdokumentovali v 382 experimentálních střetech. V každém mezidruhovém setkání skončilo vítězstvím larvy. Stoprocentní úspěšnost pro živočicha, jehož hlava v prvním vývojovém stadiu měří přibližně 0,5 mm.
Larvy Epomis přitom jedí výhradně obojživelníky. Jiná potrava je nezajímá, odmítají ji a bez tohoto způsobu lovu nedokončí svůj vývoj. To z nich dělá jeden z mála zdokumentovaných případů takzvaného obligatorního obrácení predačního vztahu, tedy závazného obrácení: malý bezobratlý, který loví záměrně a výhradně větší obratlovce.
Co zatím nevíme
Wizen a Gasith studovali dva druhy: Epomis circumscriptus a Epomis dejeani z pobřežní nížiny Izraele. Celý rod zahrnuje přibližně třicet druhů. Zda se stejně chovají všechny, není potvrzeno.
Vědci také nabízejí hypotézu, proč si ropuchy žádnou obranu nevyvinuly: Epomis jsou ve srovnání s obrovským množstvím bezpečného hmyzu, který ropuchy rutinně loví, příliš vzácní na to, aby na ně evoluce stačila reagovat. Larva tedy těží ze zjednodušeného pravidla, které pohání celou ropuší predaci: pohybující se malý objekt rovná se sousto. Epomis toto pravidlo nezlomil. Jen ho obrátil proti jeho původci.