Text bez odpovědí
13. října 2009 se v sekci /whois/ na webu Neatorama objevil zvláštní text. Na první pohled to vypadalo jako rozhovor s Frankem Warrenem, zakladatelem projektu PostSecret. Ostré, přesné otázky o budoucnosti celého podniku, o psychické zátěži člověka, který léta denně čte cizí traumata, o etice shromažďování anonymních zpovědí. Čtenář si mohl říct: konečně někdo PostSecret vezme pořádně za slovo.
Jenže odpovědi nepřišly. A novinář za tím taky nebyl. Text napsala fanynka jménem Sheryn, která otázky prostě odeslala a čekala. O žádné Warrenově reakci není nic veřejně dohledatelného. Zůstal jen jednosměrný dokument, který svou absencí odpovědí říká víc, než by mnohý rozhovor stihl.
Co byl PostSecret
Pro kontext: Frank Warren rozeslal v roce 2004 tři tisíce pohlednic cizím lidem v restauracích, knihkupectvích, divadlech a na vlakových nádražích Washingtonu. Na každé bylo jediné pozvání, ať si adresát napíše své největší tajemství a pošle mu je anonymně zpět. Z toho vznikl blog spuštěný 1. ledna 2005, šest knih na listině bestsellerů New York Times a pohlednice vystavené v Muzeu moderního umění v New Yorku.
Do roku 2009 dorazilo na adresu projektu přes milion pohlednic, každý týden jich přicházelo přes tisíc a Warren z nich vybíral zhruba dvacet ke zveřejnění. Projekt nevydělával na reklamě, jeho příjmy plynuly z autorských honorářů a přednášek. Přitom vybral přes milion dolarů pro organizace věnující se prevenci sebevražd. PostSecret se vypracoval v kulturní infrastrukturu.
Proč se na to novináři neptali
Média PostSecret s oblibou popisovala: Warrenova osobnost, hromady pohlednic, nová kniha. To jsou dobré zprávy. Ale Sheryniny otázky mířily jinam. Co se stane s projektem, až Warren odejde do důchodu nebo nebude schopen projekt dále vést? Má nástupce? A může někdo, kdo roky čte nejčernější zpovědi cizích lidí, zůstat vůči vlastnímu okolí otevřený a důvěřivý?
Nejsou to otázky do bulváru. Jsou to otázky institucionální a psychologické, které se v profesionálním zpravodajství kolem PostSecret zjevně nevyskytovaly. Sheryn je formulovala jako fanynka přítomná od samého začátku projektu, ne jako redaktorka s uzávěrkou. A právě proto se dostala k věcem, které zpravodajský formát přeskakuje.
Spoluvlastnictví místo konzumace
Tady je ten mechanismus: PostSecret nebyl web, na který se chodí číst tak jako zprávy. Byl to prostor, do kterého lidé vkládali kus sebe, ať už tím, že na adresu projektu v Germantown v Marylandu skutečně poslali pohlednici, nebo tím, že ve zveřejněných tajemstvích poznávali vlastní nevyřčené věci.
Sheryn byla aktivní účastnicí projektu. Komunitní prostor, na němž závisíš, v tobě přirozeně vyvolává jiné otázky než médium, které jen konzumuješ. Od oblíbeného seriálu nečekáš plán nástupnictví. Od místa, které drží kus tvého vnitřního světa, ano. Proto se Sheryn ptala jako někdo z boardroomu, ne jako fanoušek na autogramiádě.
Etika anonymního svěřování
Ve svém textu Sheryn PostSecret odděluje od jiných zpovědních serverů, jako byl FMyLife (portál krátkých uživatelských příspěvků o nepříjemných životních situacích, který v roce 2009 zaznamenával přes 1,7 milionu přístupů denně), právě skrze emocionální váhu obsahu a propojení s prevencí sebevražd. Tahle interpretace je její vlastní, ne doložený záměr Warrena, a tak ji taky čtěme.
Zda PostSecret nese etickou odpovědnost za to, co se s odeslanými tajemstvími děje dál a co se děje s jejich autory, je otevřená otázka. Sheryn ji jako otázku položila. Odpověď není.
Co nám říká text bez odpovědí
Sherynin text nikdy nebyl skutečným rozhovorem. Je to osobní esej zamaskovaná jako série otázek. Žádná z nich veřejně nedostala odpověď. Přesto dokument funguje, protože jeho hodnota nespočívá v informacích, které přináší, ale v tom, co odhaluje o povaze vztahu mezi tvůrcem a komunitou.
V éře raných sociálních sítí se poprvé masově stalo, že anonymní čtenář mohl formulovat sofistikovanou kritiku díla s větší přesností než institucionální média. Šlo o pozici zasvěceného účastníka, proto se dostal ke věcem, které institucionální média přeskakovala. Sheryn se ptala na křehkost lidské infrastruktury PostSecret proto, že na ní závisela. Warren za léta existence projektu přijal přes milion pohlednic. Každou přečetl on. Sheryn se ptala, co se stane, až to přestane zvládat. Žádný novinář tu otázku nepoložil dřív.