Žula, která hraje
Poklepejte na žulový blok a uslyšíte tupý úder. Žula je jeden z nejtvrdších kamenů, jaké příroda nabízí, a zpravidla nejde o materiál, od kterého čekáte hudební výkon. Přesto v jihoindickém Hampi stojí chrám, jehož sloupy při lehkém poklepání vydávají čisté, ladné tóny. Jeden zní jako zvon, jiný jako malý ruční buben, další jako oboustranný buben. Kamenný orchestr složený z 56 pilířů hraje přes pět set let.
Město, které bylo druhé největší na světě
Aby celý příběh dával smysl, je potřeba začít od kontextu. Hampi leží na jižním břehu řeky Tungabhadra v indickém státě Karnátaka. Krajina okolo je výjimečná: šedé, okrové a narůžovělé žulové skály tvoří terén, který vypadá jako z jiné planety. UNESCO tuto oblast zapsalo na Seznam světového dědictví v roce 1986. Chráněno je zde přes 1 600 dochovaných staveb na ploše přesahující čtyři tisíce hektarů.
Ve 14. až 16. století bylo Hampi hlavním městem Říše Vijayanagara, posledního velkého hinduistického království v jižní Indii. Říši roku 1336 n. l. založili bratři Harihara I. a Bukka Raya. V roce 1500 n. l. bylo Hampi druhým největším městem světa hned po Pekingu, s odhadovanou populací okolo 500 000 obyvatel. Roku 1565 n. l. město dobyla a vyplundrovala koalice dekánských sultanátů, po níž bylo Hampi opuštěno.
Chrám, který nikdy nebyl dokončen
Chrám Vijaya Vittala stojí v severovýchodní části Hampi, asi 2,5 kilometru od Hampi Bazaaru. Je zasvěcen bohu Vittalovi, považovanému za projev boha Višnua. Stavba začala kolem roku 1442 n. l. za panování krále Devarayi II. a pokračovala za dalších panovníků. Chrám nebyl nikdy plně dokončen ani vysvěcen, přesto se považuje za vrchol místního drávidského architektonického stylu.
Padesát šest sloupů, sedm tónů
Srdcem záhady je síň zvaná Ranga Mantapa, velký otevřený pavilon uvnitř chrámového areálu, který pravděpodobně sloužil k hudebním a tanečním obřadům. Stojí tu 56 žulových pilířů, každý vysoký 3,6 metru. Místní je přezdívají „SaReGaMa pilíře“, podle prvních čtyř not (svar) indické klasické hudební škály. Je to přibližný ekvivalent toho, co v evropské hudbě znáte jako do-re-mi-fa.
Každý velký pilíř obklopuje sedm menších sloupků a každý z nich rezonuje na jiném ze sedmi základních tónů indické klasické hudby. Zvuky, které sloupy vydávají, připomínají konkrétní tradiční nástroje: mridangam (oválný oboustranný buben), tabla (perkuse), ghatam (hliněný buben), damaru (malý ruční buben), ghanta (zvon) nebo veenu (strunný nástroj).
Proč žula zpívá
Tóny vznikají poklepáním prsty nebo hůlkami ze santalového dřeva. Vědecké nedestruktivní testy (nízkofrekvenční ultrazvuk a metoda odrazové ozvěny) přitom potvrdily, že sloupy jsou masivní, plné kusy žuly bez jakýchkoliv dutin. Zvuk tedy nevzniká z dutého prostoru uvnitř, ale ze způsobu, jakým se mechanické vlny šíří skrz pevný materiál po nárazu. Fyzici tomu říkají ohybový mód kmitání.
Za výjimečnou zvučností stojí složení kamene: žula v Hampi obsahuje kovové rudy a velké množství oxidu křemičitého. Takovým horninám se odborně říká litofonické, doslova „kameny, které znějí“. Příroda tady vytvořila materiál s rezonančními vlastnostmi, jaké by leckterý výrobce zvonů záviděl.
Jedna záhada ale přetrvává. Vědci zatím nedokázali uspokojivě vysvětlit, proč pilíře se stejnými rozměry vydávají různé tóny. Na tuto otázku spolehlivá odpověď chybí.
Zamčený orchestr
Pilíře jsou nyní ohrazeny a pro návštěvníky nepřístupné. Indický Archeologický průzkum je podepřel železnými konstrukcemi, aby se předešlo dalšímu poškozování. Rozehrát kamenný orchestr na místě si tedy nevyzkoušíte.
Zbývá obdiv ke stavitelům z 15. století, kteří z tvrdé žuly dokázali vyladit hudební nástroj bez moderního měřicího vybavení. Jak přesně věděli, který sloupek bude znít jak? To nevíme. Ale výsledek stojí v Hampi a čeká, až mu někdo opět klepne na správné místo.
OPRAVY: **Shoda přísudku s podmětem:** „město dobyla a vyplundrovaly koalice“ → „město dobyla a vyplundrovala koalice“ (obě slovesa musí souhlasit s podmětem „koalice“ v jednotném čísle ženského rodu), **Stylistika:** odstavec o chrámu obsahoval dvě věty začínající „Přesto“ těsně za sebou; druhé „Přesto“ nahrazeno spojkou „přesto“ jako součást souvětí: „Chrám nebyl nikdy plně dokončen ani vysvěcen, přesto se považuje za vrchol…“