Většina z nás si kousnutí komára představuje takto: špičatá jehla pronikne kůží, zasáhne cévu, nasaje krev. Přímočaré, rychlé, mechanicky jednoduché. Jenže mikroskopické záběry z roku 2012 ukázaly něco úplně jiného. To, co komár zasouvá do kůže, se tam aktivně pohybuje, ohýbá a hledá.
Šest nástrojů v jednom pouzdru
Ústní aparát komára, odborně proboscis, navenek vypadá jako jediná tenká jehla. Uvnitř je svazek šesti samostatných nástrojů, fascikl, zabalených ve vnějším obalu zvaném labium. Dva pilkové styletky, maxily, propilovávají kůží. Mandibuly roztlačují tkáň do stran a drží soustavu ukotvenou. Labrum je dutý kanálek pro nasávání krve, hypofarynx slouží jako injekční kanálek pro sliny. Při sání se vnější obal ohne a zůstane na povrchu; do tkáně proniká jen vnitřní svazek.
Proč by tuhá jehla nestačila
Krevní kapiláry nejsou v kůži rozmístěny pravidelně, leží na různých místech a v různých hloubkách. Komár chemickými receptory najde vhodné místo na povrchu, ale přesnou polohu kapiláry pod ním tím neodhalí. Tuhá jehla by cévu trefila jen shodou okolností; jinak by ji musel vytahovat a znovu zapichovat, což by zabralo čas a zvýšilo šanci, že ho hostitel ucítí. Evoluce proto vyvinula jiný přístup, ohebný ústní aparát schopný manévrovat uvnitř tkáně.
Sonda, která se pohybuje uvnitř kůže
Tým Valérie Choumet z pařížského Pasteurova institutu v roce 2012 zveřejnil záběry z mikroskopu zasunutého přímo do kůže anestetizované myši. Hrot ústního aparátu komára druhu Anopheles gambiae se uvnitř tkáně ohýbá, kroutí a větví, dokáže se ohnout do úhlů blížících se pravému úhlu. Labrum se pohybuje mezi buňkami jako flexibilní sonda a z jediného vpichu prohledá znatelně větší oblast, než odpovídá průměru vstupního otvoru. Komár se nevrací na povrch; manévruje uvnitř, dokud kapiláru nenajde.
Pohyb, který vypadá řízeně
Záběry zaujaly i odborníky. James Logan z Londýnské školy hygieny a tropické medicíny přiznal, že ho záběry skutečně ohromily. Labrum je přitom vybaveno receptory schopnými rozpoznat krevní cévu, sonda doslova cítí, co hledá. Samostatná studie v časopise Physical Review E z roku 2010 popsala komáří sosák jako biologický mikroelektromechanický systém, tedy strukturu, která kombinuje mechaniku a senzoriku způsobem, jaký inženýři teprve učí napodobovat v miniaturních přístrojích.
Proč to vůbec nebolí, a proč to pak svědí
Skrze hypofarynx komár průběžně vstřikuje sliny, které obsahují přes sto různých bílkovin. Jsou mezi nimi látky bránící srážení krve, látky rozšiřující cévy i sloučeniny s anestetickým účinkem, ty maskují mechanické dráždění ústního aparátu, takže vpich samotný většinou vůbec nevnímáme.
Svědění přijde až s odstupem a má jiný původ. Imunitní buňky, žírné buňky, reagují na cizí bílkoviny ze slin a uvolňují histamin. Ten rozšiřuje drobné cévy v okolí vpichu, způsobuje charakteristický červený pupínek a dráždit nervová zakončení, která pak vysílají signál svědění. Nejde tedy o reakci na fyzické poranění kůže, ale o alergickou odezvu těla na to, co komár vstříkl. Lidé, kteří komáří kousnutí zažívají poprvé, proto mnohdy nereagují vůbec, jejich imunitní systém ještě není na cizí bílkoviny ze slin senzibilizován. Teprve opakované vystavení buduje silnější odezvu.