Šestkrát dražší než čerstvé ramen. Tak začínaly instantní nudle.
Na celém světě se instantní nudle snědí přibližně 120 miliard porcí ročně. A přesto, kdo o nich mluví, zpravidla zmíní totéž: levné nudle z pytlíku. Typické studentské jídlo. Za tou pověstí se ale skrývá jiná historie: první sáček stál 35 jenů, což odpovídalo ceně šesti misek čerstvého ramen. Sáček za 35 jenů byl nadstandardní zboží, a instantní nudle začínaly jako luxus.
Osaka v troskách a muž s kůlnou
Po druhé světové válce ležely celé čtvrti Osaky, Tokia i Nagoji v sutinách. Zásobování potravinami se zhroutilo, fronty na misky polévky byly normou. Momofuku Ando, podnikatel narozený 5. března 1910 na Tchaj-wanu, stál ve frontě a sledoval lidi, jak zmrzlí čekají v noci na horký pokrm. Strávil přibližně rok experimenty v kůlně na zahradě svého domu v Ikedě nedaleko Osaky. Výsledkem bylo 25. srpna 1958 Chikin Ramen, první instantní ramen na světě.
Fyzika v misce: proč se nudle uvaří za tři minuty
Klíčový nápad přišel při pozorování manželky Masako, jak smaží tempuru. Horký olej z těstíčka rychle odpaří vodu, Ando aplikoval stejný princip na nudle. Technika zvaná rychlé smažení (flash-frying) funguje takto: uvařené nudle se ponoří do velmi horkého oleje, voda se téměř okamžitě vypaří a na povrchu i uvnitř vzniknou mikroskopické póry. Při přípravě do nich vroucí voda okamžitě proniká a nudle se rehydratují v řádu minut. Výsledek je podobný jako u lyofilizované kávy, oba procesy zanechají strukturu plnou drobných kanálků, jenže kde lyofilizace mrazí pod vakuem, flash-frying vaří v oleji.
Kelímek od kávy a policejní obléhání
V polovině 60. let Ando v USA pozoroval, jak Američané drobí pytlíkové nudle do papírových kelímků od kávy a zalévají je horkou vodou. Z toho vzešel Cup Noodle, kelímek sloužící zároveň jako nádoba i talíř. Obal navrhl designér Otaka Takeshi, jenž pracoval i na grafice světové výstavy Expo 1970. V Japonsku šel kelímek do prodeje 18. září 1971 za 100 jenů. Prodeje zpočátku vázly, než 21. listopadu 1971 Nissin uspořádal ochutnávkovou akci v tokijské čtvrti Ginza, během čtyř hodin se prodalo přes 20 000 kelímků.
Větší propagaci než jakákoli kampaň přinesl únor 1972, kdy se členové skupiny Spojená červená armáda zabarikádovali v horské chatě Asama-Sanso. Přibližně deset dní japonské televize přenášely obléhání živě a v záběrech byl stále vidět týž detail: policisté v mrazu jedí Cup Noodle. Prodeje vzápětí vyskočily po celé zemi.
Od Pensylvánie až po vesmír
V roce 1973 otevřel Nissin první zahraniční továrnu v Lancasteru v Pensylvánii; instantní nudle se dnes prodávají přibližně ve 100 zemích. V červenci 2005 vyvinul Nissin ve spolupráci s agenturou JAXA pro astronauta Soičiho Noguče speciální Space Ram, nudle kratší a silnější, vývar hustší, aby se nerozmáčel v beztíži. Andovi bylo tehdy 95 let. Japonský průzkum z roku 2000 zařadil instantní ramen na první místo v anketě o největší japonský vynález 20. století, před elektroniku i automobily.
Zachránit hladovějící svět
Ando v březnu 1997 založil Světovou asociaci instantních nudlí, jejímž posláním je dodávat nudle do oblastí zasažených katastrofami. Produkt, který v roce 1958 vznikl jako řešení japonského poválečného hladu, plní stejnou úlohu jako součást humanitární pomoci, po tsunami v roce 2011 dostaly nudle tisíce vysídlených lidí. Ando zemřel 5. ledna 2007 ve věku 96 let.
Ze 35 jenů za sáček k 120 miliardám porcí ročně: málokteré jídlo za sebou táhne tak přímou linku od válečné nouze přes kůlnu s horkým olejem až po oběžnou dráhu.