Francie padla za šest týdnů. Čím to bylo?
Polsko za pět týdnů. Dánsko za jeden den. Francie za šest týdnů. Britský expediční sbor opustil kontinent přes Dunkerque bez těžké techniky. Svět sledoval tyto události a kladl si tutéž otázku: co ti Němci vlastně mají za lubem? Zázračnou zbraň? Nějakou doktrínu, které ostatní nerozumí?
Odpověď je překvapivě prostá. Wehrmacht žádnou tajnou zbraň neměl. A pojem „bleskový útok“, který zná každý středoškolák, nikdy nebyl součástí německého vojenského manuálu. Byl to výraz novinářů a propagandy, sami Němci ho jako označení pro svůj způsob boje odmítali.
Sto tisíc mužů a prázdné kasárny
Versailleská smlouva z roku 1919 omezila německou armádu na sto tisíc mužů včetně důstojníků a zakázala tanky, letectvo i ponorky. Velký generální štáb měl být zrušen a nesměl se obnovit v žádné podobě. Na papíře likvidace vojenského potenciálu na generace dopředu. V praxi seznam překážek pro ty, kdo hledali cesty kolem.
Generální štáb přežil pod názvem „Truppenamt“. Vznikaly tajné zásoby zbraní, desetitisíce mužů procházely neoficiálním výcvikem skrze paramilitární organizace a sportovní spolky. Od počátku dvacátých let se naplňoval plán geniálně prostý: výcvik přesunout do zahraničí.
Tanky v Kazani, piloti v Lipecku
16. dubna 1922 podepsaly Německo a Sovětský svaz Smlouvu z Rapalla. Navenek šlo o normalizaci diplomatických vztahů, v zákulisí vznikala vojenská spolupráce. V Lipecku fungovalo od roku 1926 do září 1933 letecké centrum, které vycvičilo sto dvacet stíhacích pilotů a přes tři stovky dalšího personálu. U Kazaně existovala v letech 1929–1933 tanková škola pro budoucí klíčové představitele německé obrněné síly. V Saratovské oblasti probíhaly v letech 1928–1931 testy chemické války.
Historička Pamela Swettová z University of Notre Dame shrnula, že Německo by bez této spolupráce nebylo schopné do druhé světové války vstoupit a že prakticky každý tank, se kterým Wehrmacht v září 1939 vyrazil, vycházel z inženýrské práce odvedené na sovětském území.
Ponorky vyráběné v Haagu
V roce 1922 tři německé loděnice v nizozemském Haagu společně založily firmu s jediným posláním: vyvíjet a testovat ponorky mimo dosah mezinárodních inspekcí. O pět let později, v roce 1927, vznikla v německém Flensburgu torpédová a rádiová škola pro mladé důstojníky. Výzkum probíhal v cizině, zkušenosti plynuly zpátky.
Od tajných kádrů k otevřené expanzi
Sovětská cvičiště uzavřela brány v září 1933, kdy se ideologický příkop mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem stal nepřekročitelným. Splnila však svůj účel: existoval kádr vyškolených důstojníků, plány i zkušenosti. V březnu 1935 Německo formálně obnovilo brannou povinnost a vyhlásilo Wehrmacht s cílem třiceti šesti divizí. Vojenské výdaje vzrostly z přibližně tří procent hrubého národního produktu v roce 1933 na šest procent v roce 1935, ačkoli různé zdroje tato čísla počítají odlišnými metodami a dobové odhady se liší.
Profesionalita, ne fanatismus
Studie sociologů Edwarda Shilse a Morrise Janowitzee z Divize psychologické války Spojenců zjistila, že bojová morálka německých vojáků závisela především na soudržnosti malých jednotek, nikoli na politickém přesvědčení. Vojenský analytik Trevor N. Dupuy pak na základě rozboru bojů na západní frontě dospěl k závěru, že němečtí vojáci způsobovali protivníkovi přibližně o padesát procent více ztrát, než sami utrpěli, a to připisoval profesionálnímu výcviku, nikoli fanatismu.
Méně než dvacet procent pěchoty skutečně disponovalo motorovými vozidly. Zbytek šel pěšky nebo táhl dělostřelectvo s koňmi. Raná vítězství Němců vycházela z dvou dekád soustavné práce, ne z technologické převahy, ta práce začínala v sovětském stepním prachu a v konspirativních kancelářích v Haagu.