Sto tisíc dolarů, ani cent neutracen
Německý umělec Hans-Peter Feldmann vyhrál v roce 2010 osmý ročník ceny Hugo Boss Prize a s ní honorář sto tisíc dolarů. Guggenheimovo muzeum v New Yorku mu k penězům přidalo ještě trofej ve tvaru čtyřstěnu, ale Feldmannovi, kterému bylo v té době devětašedesát let a stal se tak nejstarším vítězem v historii ocenění, nešlo o nákup.
Celou částku si nechal vyplatit v sto tisících jednodolarových bankovkách vyřazených z oběhu a při sólové výstavě v Guggenheimově muzeu je připíchl přímo na galerijní stěnu. Místo trezoru, nového auta nebo nemovitosti tak vznikla plocha pokrytá vrstvami bankovek, na kterou se návštěvníci mohli dívat, ale nesměli se jí dotknout.
Dobrovolné vyřazení reálných peněz z oběhu může na první pohled působit jako zbytečné gesto. Ve skutečnosti ale sledovalo jasný záměr.
Hodnota, kterou určuje společnost
Feldmann sám vysvětlil, že rozhodnutí přišlo okamžitě. Řekl, že ve chvíli, kdy cenu přebíral, chtěl hlavně vidět, jak taková suma peněz doopravdy vypadá, a rozhodl se ukázat ji celou, bankovku po bankovce.
Guggenheimovo muzeum instalaci popisuje jako pohled na peníze coby hromadně vyráběný běžný materiál, se kterým lidé pracují každý den. Kurátoři dodávají, že bankovky fungují podobně jako umělecká díla: jejich hodnota nevychází z papíru, ze kterého jsou vyrobené, ale z toho, že se na ní společnost shodla. Feldmann tímhle gestem otevírá otázku, co vlastně dělá věc cennou, ať je řeč o dolarové bankovce, nebo o obraze na stěně.
Zapadá to do zbytku jeho kariéry. Přes čtyři desetiletí zkoumal, jak vizuální svět kolem nás ovlivňuje to, co považujeme za realitu, a dlouhodobě se bránil komerčním pravidlům uměleckého trhu: svá díla vydával nepodepsaná a v neomezeném počtu kopií, a v osmdesátých letech na necelou dekádu s tvorbou úplně přestal, přičemž zbylá díla rozdal nebo zničil. Umělec, který takhle dlouho ignoroval tržní hodnotu umění, dostal šek na sto tisíc dolarů a proměnil ho v otázku o hodnotě samotné.
Třináct dní s kladivem a hřebíky
Samotné osazení stěny trvalo zhruba třináct dní. Feldmann nepoužil aktuálně platné bankovky, které by musel před instalací znehodnotit, ale sto tisíc kusů jednodolarovek vyřazených z oběhu. Bankovky se na stěně překrývaly, takže návštěvník neviděl sto tisíc jednotlivých dolarů, ale jednu souvislou plochu z papírových peněz.
Taková plocha ukazuje, kolik místa na stěně zabere sto tisíc dolarů v nejmenší možné bankovce, a to je jiná zkušenost, než si pouhé číslo přečíst v novinách.
Hugo Boss Prize a rampa Franka Lloyda Wrighta
Hugo Boss Prize vznikla v roce 1996 jako dvouletá cena, která má upozornit na významné počiny v současném umění. Feldmann se stal jejím osmým laureátem, vyhlášení proběhlo 4. listopadu 2010 v Guggenheimově muzeu, mezi dalšími nominovanými byli i Cao Fei, Roman Ondák, Walid Raad, Natascha Sadr Haghighian a Apichatpong Weerasethakul.
Instalaci Feldmann umístil do galerie ve druhém patře muzea, hned u točité rampy, kterou navrhl architekt Frank Lloyd Wright. Tahle rampa patří k nejvýraznějším prvkům moderní architektury, takže se sto tisíc dolarů na stěně ocitlo v sousedství jedné z nejznámějších budov na světě, což celému gestu přidalo další vrstvu ironie.
Co se s penězi stalo dál
Po skončení výstavy si Feldmann bankovky nechal, sto tisíc dolarů se mu tedy nakonec vrátilo zpátky, jen prošlo neobvyklou zastávkou na galerijní stěně. Kvůli tomu měla výstava zvýšenou ostrahu, kamery a hlídači měli za úkol zajistit, aby žádná bankovka nezmizela dřív, než se instalace rozebere.
Přesné datum konce výstavy se ve zdrojích liší: některé uvádějí 5. září 2011, jiné 2. listopadu 2011. Jisté je, že se otevřela 20. května 2011, a šlo o stejnou instalaci, kterou Feldmann poprvé představil jako čerstvý vítěz Hugo Boss Prize o rok dřív.