Pták, co nesl cizí vzpomínky
Karen Gwillim ze Saskatoonu projížděla v září kolem vesnice Craven v kanadské provincii Saskatchewan, když si všimla kormorána, který se marně snažil zbavit něčeho, co mu viselo kolem krku. Zastavila, přiblížila se a zjistila, že pták má na hrdle pevně omotaný promočený popruh, na kterém visel malý stříbrný fotoaparát.
Ze zhruba třiceti druhů kormoránů, které na světě existují, žije v Saskatchewanu jen jeden, kormorán chocholatý. Tenhle konkrétní exemplář ale v tu chvíli nevypadal jako pták ze zoologické učebnice, spíš jako zvíře zamotané do něčeho, co tam vůbec nemělo být.
Klid, který neznamená pohodu
Kormorán o váze kolem dvou kilogramů není žádné bezbranné stvoření. Dokáže se ohánět silným zobákem a běžně se člověku nenechá jen tak chytit. Tenhle pták se ale nebránil, ani když mu Gwillim popruh sundávala.
Klid měl asi prozaičtější vysvětlení. Kormoráni mají jen málo vodotěsné peří, protože jejich kostrční žláza produkuje málo tuku na impregnaci, a proto se po potápění suší s rozepjatými křídly. Mokrý popruh s těžkým fotoaparátem k tomu přidával další váhu, takže dlouhodobě utažené pouto mohlo ptákovi omezovat pohyb krku i dýchání. Síly na odpor mu možná prostě došly. Po sejmutí fotoaparátu zamával křídly a odletěl. Gwillim později řekla, že se ptákovi podle ní ulevilo, že se zbavil tak těžkého předmětu, a že nepůsobil zraněně.
Co řekla vysušená paměťová karta
Fotoaparát nesl jasné stopy dlouhého pobytu ve vodě. Gwillim ho odvezla domů, vyndala paměťovou kartu, nechala ji uschnout a zkusila ji zapojit k počítači. Z karty se podařilo načíst zhruba dvě stovky nepoškozených fotografií, podle jednoho zdroje jich bylo přesně 239.
Velká část snímků nesla v metadatech datum z října 2011, fotografie tedy evidentně vznikly dávno předtím, než fotoaparát skončil kolem kormoránova krku. Paměťová karta funguje trochu jako uzavřená časová schránka: data jsou uložená v obvodech chráněných pevným pouzdrem, takže po osušení dokážou zůstat čitelná, i když samotný přístroj už dávno dosloužil.
Fotky jako volání o pomoc
Na snímcích byli hlavně muži s obřími rybami, typické záběry z rybářského výletu. Gwillim je zveřejnila na svém facebookovém profilu v naději, že se majitel sám ozve. Týdny se ale nic nedělo.
Zlom přišel až po rozhovoru pro televizi. Craig Lederhouse z vysílání CBC Afternoon Edition s Gwillim natočil reportáž, která zaujala muže jménem Frank Resendes. Sám sebe na některých fotkách poznal. Princip, proč tahle metoda funguje, je jednoduchý: fotografie nesou kontext, tváře, místa, krajinu, který si někdo pozná, i kdyby samotný ztracený předmět s majitelem nikdy nespojil.
Otazníky, které příběh nechává otevřené
Resendes uvedl, že majitel upustil fotoaparát do kanálu asi před osmi měsíci. To se ale úplně neshoduje se snímky z října 2011, podle kterých mohl fotoaparát skončit ve vodě už dřív, možná u jezera Last Mountain Lake. Přesné datum a místo ztráty tak zůstávají nepotvrzené.
Jestli se fotoaparát nakonec dostal zpátky ke správnému majiteli, zdroje neuvádějí. Nejasné zůstává i to, jak se mokrý popruh vůbec dostal kormoránovi kolem krku, zda ho pták omylem prostrčil hlavou při zkoumání nalezeného předmětu, nebo šlo o jinou shodu okolností. Tahle fakta se dnes už zřejmě dohledat nedají.