Třicet tři uzlů. Pak vyskočit.
Třicet tři uzlů je přibližně 61 kilometrů za hodinu. Zhruba takovou rychlostí se přibližovalo italské plavidlo plné trhaviny k boku nepřátelské lodi. Chvíli před nárazem musel pilot zamknout kormidlo, sešlápnout plyn naplno a vyskočit do studené středomořské vody. Hydrostatický zapalovač v přídě pak udělal zbytek práce.
Plovoucí bomby byly skutečnou disciplínou vojenského inženýrství druhé světové války. Výbušnina v loďce, která přepluje moře a přesně zasáhne cíl. Každá ze tří mocností, které je masově nasadily, si s tím poradila jinak. A rozdíl mezi jejich přístupy mluví o lecčem.
Jak dostat bombu k cíli bez GPS
Navigace na otevřené vodě ve čtyřicátých letech znamenala kompas, výpočet kurzu a spoustu improvizace. Chyba o pár stupňů na delší trase a loď plná trhaviny projela mímo, aniž by cokoliv způsobila. Bylo tedy nutné mít na palubě pilota, nebo aspoň někoho, kdo plavidlo navede dostatečně blízko. Jak blízko? To záviselo na tom, jak moc byl pilot ochotný riskovat vlastní kůži.
Itálie: zamknout kormidlo a skočit
Italské MTM, přezdívané barchino (malá loďka), bylo dřevěné plavidlo délky 5,62 metru s motorem Alfa Romeo o výkonu 95 koní. Na přídi neslo 300 až 330 kilogramů trhaviny. Taktika byla fyzicky extrémní, ale technicky přímočará: pilot přijel k cíli, zamknul kormidlo v přímém směru, šlápnul naplno na plyn a vyskočil. Plavidlo se potopilo ke dnu lodního trupu a hydrostatický zapalovač ho odpálil v hloubce jednoho metru pod hladinou, kde výbuch nadělal největší škody.
Princip fungoval. V noci na 26. března 1941, tedy před 85 lety, šest těchto lodiček zaútočilo na britský přístav Souda Bay na Krétě. Dva stroje zasáhly britský těžký křižník HMS York, dalším se podařilo vážně poškodit norský tanker Pericles. Všech šest italských pilotů bylo zajato, ale cíl byl splněn.
Německo: vzdálené řízení a dvě barvy světla
Německé Linsen (německy čočky) měřily asi 5,75 metru a také nesly přibližně 300 kilogramů výbušniny. Na papíře podobné italskému barchinu, ale s jiným přístupem k otázce pilotovy budoucnosti.
Základní taktická jednotka se skládala ze tří plavidel: dvou útočných a jednoho velitelského. Pilot útočné lodi přijel k cíli, vyskočil do vody a plavidlo přebral rádiový operátor na velitelské lodi. Ten ho zbývající úsek naváděl pomocí červeného a zeleného světla promítaného na nepřátelský objekt. Pojem „bezpilotní loď“ tu dostal doslova přímočarý smysl.
Celkem bylo postaveno 1 201 Linsenů. Výsledky přesto zůstaly slabé: první nasazení v srpnu 1944 u Normandie dopadlo pro Němce špatně a ztráty byly vysoké. Existovaly i odvážnější návrhy. Tornado mělo pohánět impulsní reaktivní motor stejného typu jako létající bomba V-1. Nikdy se do bojů nedostalo, protože motory byly přednostně potřeba jinde. Schlitten byl rychlostní verze s motorem Ford V8 a projektovanou rychlostí 65 uzlů, tedy přes 120 kilometrů za hodinu na vodě. Válka skončila dříve, než byl nasazen.
Japonsko: pilot je součástí munice
Japonské Šinjo šlo zcela jinou cestou. Dřevěná nebo ocelová loď délky 18 metrů, rychlost kolem 23 uzlů, na přídi až 300 kilogramů výbušniny. Pilot zůstal za volantem až do okamžiku nárazu a namířil přímo do lodního trupu.
Japonská armáda měla vlastní variantu zvanou Maru-ni, která oficiálně sebevražednou zbraní nebyla: pilot měl odpálit hloubkové nálože a odjet. Poloměr výbuchu byl ale tak velký, že přežití bylo v praxi prakticky nemožné.
Japonci postavili více než 6 000 Šinjo pro námořnictvo a dalších 3 000 pro armádu. Prioritou bylo množství a jednoduchost nad vše ostatní.
Kde inženýrství narazilo na vlastní absurditu
Schlitten s 65 uzly existoval v projektech a nikdy v boji. Tornado spoléhalo na motory, které armáda potřebovala pro rakety. Maru-ni nabídlo pilotovi kurz přežití, který vycházel na nulu.
Italský pilot měl aspoň šanci. Japonský ji neměl mít záměrně. Němci strávili roky snahou vyřešit rovnici „jak zasáhnout cíl bez člověka na palubě“ a nakonec potřebovali člověka, aby tu rovnici vyřešil za ně.
Ze 6 197 Šinjo pro japonské námořnictvo jich většina čekala rozmístěna podél japonského pobřeží a na Filipínách na invazi, která v takové podobě nikdy nepřišla. Zbraň navržená pro jeden scénář skončila jako příliš těžká záloha pro scénář jiný.