Houslista, který nepotřebuje kapelu
Na jedné z ulic v anglickém Bathu stojí muž a hraje na housle. Nic neobvyklého, podobných houslistů potkáte v tomhle městě spoustu.
Jenže z chodníku kolem jeho nohou se zároveň line plný kytarový doprovod, akord střídá akord přesně v rytmu písně. Ruce má přitom celou dobu zaměstnané smyčcem a hmatníkem houslí.
Žádný druhý muzikant nikde poblíž nestojí. Zvuk kytary přitom zní, jako by vycházel odnikud.
Kde je ten druhý muzikant?
Zkuste si v hlavě přehrát, co hra na kytaru vlastně obnáší. Jedna ruka brnká nebo trsá struny, druhá na hmatníku mačká správné akordy a v pravou chvíli je mění. Je to souhra, která normálně vyžaduje dvě ruce a pořádnou dávku cviku.
Houslista v Bathu ale obě ruce potřebuje pro housle. Kytara přesto hraje dál, poslušně a v tempu. Něco nebo někdo musí za něj zastat úkony, které jinak dělají prsty kytaristy.
Kytara poslušná jen chodidel
Odpověď leží doslova u muzikantových nohou. Kytara stojí nebo leží na zemi a je propojená s pedálovým mechanismem, který si muzikant sám sestrojil.
Podle toho, co popsali diváci, kteří ho viděli hrát naživo: pravá noha šlape na pedál, který rytmicky brnká do strun a funguje tak jako náhrada brnkající ruky. Levá noha přes soustavu páček a mechanismus připomínající pneumatiku mačká a pouští akordy na hmatníku, čímž nahrazuje stisk levé ruky kytaristy.
Rovnou je potřeba dodat, že jde o odhad postavený na pozorování, ne o technickou dokumentaci od samotného vynálezce. Nikdo z institucí ani novinářů mechanismus oficiálně nepotvrdil. Celé vysvětlení pochází jen z toho, čeho si lidé všimli a co napsali v komentářích pod videem.
Devět akordů a jedna legenda
Záběry muzikanta vznikly 8. srpna 2008 v Bathu a později se dostaly na internet, kde přitáhly pozornost diváků z celého světa. Podle odhadu jednoho z komentujících zvládá stroj zhruba devět akordů, tedy dost na slušný repertoár písniček, i když zdaleka ne na cokoliv.
Po internetu koluje i historka, že si muž stroj postavil proto, že ho omrzela spolupráce s náladovými kytaristy, a raději hraje úplně sám. Jde ale o nepotvrzené vyprávění z druhé ruky.
Jméno tvůrce, přesný rok vzniku stroje ani jeho skutečné technické parametry veřejně potvrzené nejsou. Vzniklo tak spíš povídání poskládané z toho, co lidé na ulici viděli a pak popsali pod videem.
Možná to není jediný kus na ostrovech
Někteří diváci tvrdí, že podobného muzikanta s nožní kytarou zahlédli i na Corn Street v Bristolu, dalším britském městě, kde pouliční hudebníci dlouhodobě patří k běžnému obrazu ulice. Mohlo jít o stejného člověka, který cestuje mezi městy, nebo o nápad, který se mezi pouličními umělci prostě šíří a každý si postaví vlastní verzi.
Nápad propojit nohy s hudebním nástrojem přitom sám o sobě není nový. Americký bluesový hudebník Jesse Fuller si ve 20. století postavil takzvanou fotdellu, basový nástroj ovládaný nohama, kde šlápnutí na pedál přiklopí polstrované kladívko ke struně podobně jako úhoz klavírního kladívka. Díky šesti basovým tónům se mohl doprovázet na dvanáctistrunnou kytaru sám ve více tóninách.
Fotdella je ale jiný, samostatný nástroj než kytarový stroj z Bathu. Je to spíš další doklad toho, že si muzikanti odjakživa vymýšlejí způsoby, jak hrát na víc nástrojů najednou bez kapely.