Tři čárky, co znamenaly víc než celá věta
Představ si konec příjezdové cesty k domu, kde se koleduje. Na chodníku křídou tři jednoduché obrázky. První prý znamená, že tady dávají cukroví od zubaře, tedy zubní kartáček nebo nit místo sladkého. Druhý symbol značí Werther’s Originals, tvrdé karamelky, které spíš rozdávají babičky než rodiny s dětmi. Třetí stojí za Reese’s Pieces, oblíbené arašídové bonbony, po kterých se vyplatí vrátit se i podruhé.
Nikdo tě to neučil ve škole. Přesto prý stačí umět tenhle jazyk přečíst a víš, co tě za dveřmi čeká, ještě než zazvoníš.
Jak vzkaz od cizího dítěte pomůže dalšímu cizímu dítěti?
Tady vzniká ta pravá hádanka. Koledníci se navzájem neznají, nemluví spolu, přesto si podle historky dokážou předat informaci o tom, co je za rohem čeká. Kdo rozhodl, že křížek znamená nudnou zdravotní pochoutku a hvězdička plnohodnotnou čokoládu? A jak se taková dohoda dostane od jedné party dětí ke druhé, která se s ní nikdy osobně nesetkala?
Odpověď není tak tajemná, jak by se mohlo zdát, ale stojí za to ji rozebrat.
Anonymní recenze na chodníku
Historka popisuje spíš lokální dohodu party dětí než sepsanou a rozeslanou abecedu. Vypráví o klukovi, který vyrůstal ve čtvrti Bowling Green v Sacramentu a naučil se tenhle systém číst i sám značit domy. Hodilo se to hlavně dětem, které musely být brzy doma, protože měly večerku. Jakmile jednou dům někdo označil, další parta věděla, kde najde plnohodnotné čokoládové tyčinky a kde ji naopak čeká jen směs oříšků a sušené meruňky.
Funguje to v podstatě jako recenze, jenom místo hvězdiček na internetu je křída na betonu. První děti u domu nechají vzkaz pro ty, co přijdou po nich. Žádný centrální úřad, žádná jednotná norma, spíš lokální dohoda party z jedné ulice. A dává to smysl: večer na koledu je krátký, nohy bolí a nikdo nechce plýtvat časem u domu, který stejně nabídne jen zklamání.
Odkud vlastně ta historka je?
Příběh o křídovém kódu původně sepsal Rob Cockerham na svém webu cockeyed.com, a to 30. října 2008, s tím, že inspirací mu byl příspěvek Cabela Sassera. Hned druhý den, 31. října 2008, ho převzala Neatorama, která se odvolávala na komentář ze stránky YesButNoButYes, a stejnou historku si všiml i server Laughing Squid, který ji popsal jako značení domů křídou v jakémsi tuláckém stylu kódu.
Konkrétní trojice symbolů, zubař, Werther’s Originals a Reese’s Pieces, se ale objevuje jen v textu Neatoramy. Nedá se dohledat, jestli přesně tyhle obrázky použil i sám Cockerham, takže tuhle část nelze brát jako doloženou. Jde spíš o kousek internetové historky bez vědeckého ověření nebo zmapovaného folklorního rozšíření, který se šíří dál, protože zní roztomile a uvěřitelně. Značkování domů křídou nebo cedulkami jinak reálně existuje, návody a šablony pro podobné dětské kódy kolují na spoustě stránek, takže je docela dobře možné, že jde jen o jednu z mnoha lokálních verzí něčeho, co si děti vymýšlejí odjakživa. Potvrdit ani vyvrátit se to ale stoprocentně nedá.
Od Werther’s Originals k omáčce z Taco Bellu
Kdyby dnešní koledníci kreslili podobný kód, asi by přibyl symbol pro skrblické porce, tedy pro dům, kde dostaneš přesně jednu bonbonu na osobu a přísný pohled navrch. A pokud by se kvalita halloweenského cukroví propadala dál, čistě jako žert si lze představit dům, který by místo sladkostí rozdával sáčky omáčky z Taco Bellu. Nic takového se samozřejmě neděje, je to jen představa pro pobavení.
Ať už křídový kód existoval přesně tak, jak se o něm vypráví, nebo ne, jedna věc je jistá: děti si odjakživa uměly poradit, jak se v krátkém večeru dostat k té nejlepší čokoládě.