Hrad, ke kterému vede skoro patnáct set schodů
Nad řekou Argešem trčí z útesu jen pár kamenných zubů. Jsou to pozůstatky hradu Poenari, který kdysi patřil muži, jenž se stal literární inspirací pro Draculu, valašskému vojevodovi Vladu Tepešovi. K troskám vede 1480 schodů vytesaných přímo do skály, takže výlet sem připomíná spíš horský výstup než nedělní procházku. Dnes navíc existuje i „duch“ hradu v digitální podobě, počítačová rekonstrukce toho, jak stavba vypadala v době své největší slávy.
Jak se rekonstruuje něco, z čeho zbyly jen obrysy
Ze samotného hradu dnes stojí jen fragmenty zdí, místy jen obrysy základů vytesané do kamene. Nabízí se otázka, jak digitální umělci vůbec zjistili, jak stavba před staletími vypadala. Chybí tu prakticky celá střední a horní část stavby, takže rekonstrukce je mnohem náročnější než třeba u starého domu, u kterého existují dochované fotografie.
Základy ve skále jako klíč k minulosti
Tým architektů, designérů a digitálních umělců vycházel z toho, co skutečně přežilo, tedy ze základů vytesaných přímo do skály a zpevněných hlínou a vápnem. Tahle technika byla pro stavby patnáctého století typická. Samotná pevnost je ale ještě starší, první zdi tu nechala postavit dynastie Basarabů na počátku 13. století. Vlad Tepeš ji v roce 1459 nechal opravit a posílit, k práci údajně nasadil zajaté valašské bojary a přidal další věže pro obranu. Podle dochovaných záznamů měl hrad čtyři strážní věže, tři kruhové a jednu hranolovou, a zdi vysoké kolem tří metrů. Kombinace archeologie, dobových pramenů a 3D modelování dala vzniknout věrohodné podobě hradu. Výsledek je pečlivý odhad postavený na nejlepší dostupné evidenci, nikoli přesná fotografie minulosti.
Proč zbylo tak málo
Za zkázu hradu nemůže jen odchod majitelů po Vladově éře. Hrad se přestal používat v první polovině 16. století a do 17. století byl v troskách. Část konstrukce navíc strhl sesuv půdy, který odnesl kusy věží až 400 metrů dolů k řece. Příroda tak doslova dokončila práci, kterou začalo století opuštění. Proto z Poenari nezůstaly klasické ruiny, ale spíš torzo.
Tajná chodba do Karpat
K hradu patří i příběh, který se nedá historicky ověřit, ale patří k jeho legendě. Vlad prý unikl z obléhaného Poenari tajnou chodbou vedoucí až do Karpat. Podobné únikové cesty byly u hradů té doby běžnou pojistkou, takže na vyprávění není nic nemožného, jen chybí důkaz. Ať je pravdivé nebo ne, vysvětluje, proč se z tohohle místa stala legenda a proč inspirovalo gotické romány.
Jedna ze sedmi zapomenutých pevností
Poenari přitom není jediný takový případ. Stejný tým digitálně rekonstruoval sedm evropských zřícenin. Podobný osud, tedy zánik, zapomnění a jen útržky zdí, potkal spoustu pevností po celém kontinentu. Teprve teď je technologie dostupná natolik, aby je aspoň virtuálně vrátila k životu.
Medvědi místo turistů
Když rekonstrukce v roce 2020 vznikala, byl hrad pro veřejnost uzavřený kvůli medvědům v okolí, Valašsko je totiž jejich přirozeným domovem. Uvažovalo se tehdy o ozubnicové tramvaji, která by turisty vyvezla přímo z údolí a ušetřila jim tak boj s 1480 schody i případné setkání s medvědem.