Steaky, whisky a nečekaný sprint
Rok 1965 byl pro Beatles obdobím absolutní slávy, ale rozhodně ne obdobím vrcholné kondice. John Lennon později celou tuhle fázi svého života nazýval dobou steaků a whisky, případně obdobím „tlustého Elvise“. Kapela právě dotáčela film Help! měsíce natáčení ji vyčerpaly a volný čas trávila spíš u jídla a alkoholu než u sportu. Právě tahle unavená a fyzicky nepřipravená čtveřice se v jednu chvíli postavila na start běžeckého závodu a vyhrála ho proti lidem, kteří manuální práci dělali každý den.
Kdo tu vlastně měl vyhrát
Proti sobě tehdy stály dva úplně jiné světy. Na jedné straně čtyři hudebníci zvyklí spíš stát před kamerou a čekat, než skutečně makat. Na druhé straně elektrikáři, tesaři a kameramani, kteří na place denně tahali kabely, stavěli kulisy a přenášeli těžkou techniku. Podle svědectví z natáčení byl štáb předem přesvědčený o vlastním vítězství, protože Beatles kouřili a pohybu se skoro nevěnovali. Fyzická logika mluvila jasně pro techniky. Realita se ale rozhodla jinak.
11. května 1965, zámek Cliveden
Datum je přesně doložené: 11. května 1965, poslední pracovní den natáčení filmu Help! které tou dobou trvalo už 54 dní a začalo v únoru na Bahamách. Natáčelo se v Cliveden House, honosném sídle poblíž Maidenheadu v Berkshiru, které ve filmu posloužilo jako Buckinghamský palác. Aby si štáb zkrátil dlouhé chvíle čekání mezi záběry, navrhl spontánní štafetový běh na zahradě před domem. Vytvořily se čtyři šestičlenné týmy: elektrikáři, tesaři, kameramani a tým kolem Beatles, doplněný jejich manažerem Neilem Aspinallem a řidičem Alfem Bicknellem. Ke všeobecnému údivu vyhráli právě hudebníci, přičemž zvlášť se mluvilo o překvapivé rychlosti Ringa Starra.
Kolik to vlastně bylo
Paul McCartney si po letech vzpomínal, že trasa měřila „patnáct furlongů“. Furlong je stará jednotka délky používaná hlavně u dostihů, odpovídá osmině míle. Patnáct furlongů tak vychází na zhruba tři kilometry, tedy vzdálenost, kterou běžný člověk ujde pěšky za půl hodiny až čtyřicet minut. McCartney sám ale mluvil jen z paměti, žádný oficiální záznam trati se nedochoval, takže jde o odhad, ne o změřené číslo. Na výsledku to nic nemění: podle jeho slov byla na tuhle výhru kapela hrdá ještě dlouho poté.
Kdy se vlastně běželo
Jedna věc zůstává nejasná: v jakou denní dobu se vlastně běželo. Mohlo jít o rozcvičku před ranním natáčením, o zabití času přes polední pauzu, nebo o improvizovanou oslavu konce práce na filmu. Dobové zprávy ani pozdější vzpomínky pamětníků se v tomhle detailu neshodují a přesný okamžik dne se nikde nezaznamenal. Historie tu prostě mlčí, a je to jedna z těch drobností, díky kterým podobné příběhy zůstávají zajímavé i po desítkách let.
Záznam, který nikdo neviděl
Nejzajímavější detail na konec: celý závod někdo ze štábu natočil na 8mm domácí kameru. Záznam téhle absurdní scény tedy existuje, jenže podle dostupných informací nebyl nikdy veřejně zveřejněn. Pokud se film dochoval, leží pravděpodobně v soukromém archivu, mimo dosah fanoušků i badatelů. Je to jedna z nejobskurnějších kuriozit z historie Beatles: okamžik, který skutečně proběhl před kamerou, a přesto ho dodnes prakticky nikdo neviděl.
OPRAVY: „Buckingham Palace“ počeštěno na „Buckinghamský palác“ (v souladu se zbytkem textu psaného česky), upravena stylistika a slovosled ve větě „podle jeho slov na tuhle výhru byla kapela hrdá“ → „byla na tuhle výhru kapela hrdá podle jeho slov“, ostatní text ponechán beze změny, jazykově byl v pořádku