Zdechlý mravenec, který pak vstane a odejde
Průzkumník z cizí kolonie se přiblíží k mladé dělnici. Tykadly ji ohmátá ze všech stran, chvíli počká. Pak odejde. Mrtvola se pomalu narovná, vstane a pokračuje svou cestou.
Mravenec ohnivec patří k nejprozkoumanějším hmyzím druhům na světě. A přesto tahle scéna zůstala vědecky nepopsána až do roku 2008. Evoluční bioložka Deby Cassill z University of South Florida St. Petersburg ji se svými studenty zachytila při prohlížení detailních záběrů: jeden zdánlivě zabitý mravenec vstal, jakmile útočník odešel. Výsledky vyšly v odborném časopise Naturwissenschaften a šlo o první vědecky zdokumentovaný případ předstírání smrti u mravenců vůbec.
Proč neutekl? Proč nebojoval?
Útěk nebo boj jsou odpovědi, které v ohrožení dávají intuitivní smysl. Nejmladší dělnice ale nemají ani jednu z nich spolehlivě k dispozici.
Jejich vnější kostra je ještě měkká a nedotvořená. Žihadlo ani kusadla nejsou dost tuhá, aby způsobila škodu starší dělnici s pevným krunýřem. Přímý souboj by nestály. Zda jsou zároveň dost rychlé na útěk, z dostupných dat jasně nevyplývá.
Otevřená zůstává i hlubší otázka: Cassill se domnívá, že jde o vrozené chování přenášené geny, ale jak přesně funguje a proč se s věkem automaticky mění, vědci dosud plně nerozumějí.
Jak se předstírá smrt tak dobře, že to funguje
Biologové tomuto chování říkají thanatóza, česky předstírání smrti. Mladá dělnice zaujme polohu věrně napodobující skutečnou mrtvolu a zůstane v ní absolutně nehybně po celou dobu inspekce. Průzkumník z nepřátelské kolonie vyhodnotí pohybovou i chemickou signaturu a odejde, zjevně přesvědčen o tom, co zjistil tykadly.
Výsledek je jasně měřitelný: nejmladší dělnice, které thanatózu využily, přežily napadení čtyřikrát častěji než starší jedinci, kteří se pokusili o útěk nebo přímý boj. Celá strategie nevyžaduje pevný krunýř, rychlost ani sílu. Stačí zůstat v klidu a nevykazovat žádný pohyb.
Jedna kolonie, tři různé odpovědi na stejnou hrozbu
Tahle strategie ale platí jen dočasně. V kolonii mravenců ohnivců žijí v každém okamžiku dělnice různého stáří a každá skupina reaguje na útok jinak.
Nejmladší, staré jen dny, předstírají smrt. Středně staré, v řádu týdnů, volí útěk. Nejstarší, staré měsíce, bojují přímo a agresivně. Všechny jsou sterilní samice jednoho druhu, přesto jako by šlo o tři různé organismy s odlišnými obrannými přístupy.
Dělnice za svůj život tímto obloukem postupně projde, od pasivní nehybnosti přes útěk až po přímou konfrontaci. Kolonie tak v jednom okamžiku pokrývá celé spektrum možných odpovědí na hrozbu.
Vačice to dělá odjakživa. Mravenec nás překvapil.
Thanatóza jako taková není v přírodě výjimečná. Savci, ptáci, obojživelníci, ještěrky, vážky i brouci: předstírání smrti je prověřená evoluční strategie s dlouhým výpisem druhů, u kterých ji vědci zdokumentovali před rokem 2008.
U mravenců ji nikdo nečekal. A to je přesně ten bod, který z tohoto nálezu dělá něco víc než pouhou kuriozitu. Mravenci jsou synonymem kolektivní agrese a koordinovaného boje. Ukázalo se ale, že v rámci jednoho druhu může existovat více strategií současně, přičemž záleží na tom, kolik dní uplynulo od vylíhnutí.
Evoluce nepotřebuje jeden plán platný pro všechny. Stačí jiný plán pro každou fázi.