Obří medvěd s nosností 80 kilogramů. Japonsko řeší péči o seniory z podlahy nahoru
Stojí 137 centimetrů, váží přes 230 kilogramů a má roztomilý medvědí obličej pokrytý materiálem příjemným na dotek, a byl navržen pro jednu z fyzicky nejtěžších prací v ošetřovatelství: zvedání lidí z podlahy.
Proč z podlahy?
To je správná otázka. V evropských nemocnicích se většina manipulace s pacienty odehrává od lůžka do vozíku a zpátky. Ale v Japonsku je situace jiná.
Tradiční japonský způsob odpočívání a spánku se odehrává na podlaze. Tatami, rohože utkané z rýžové slámy, pokrývají podlahy obytných místností. Futon, skládací matrace, se na noc rozloží přímo na ně a přes den uklidí. Tohle funguje celá staletí, dokud je člověk zdravý a pohyblivý.
Jakmile ale senior nebo pacient ztratí část pohyblivosti, každé vstávání z podlahy se stává problémem. A pro pečovatelský personál se přesouvání takového člověka do invalidního vozíku proměňuje v každodenní fyzickou zkoušku.
Čtyřicetkrát denně
Průměrný pečovatel v japonském zařízení zvede pacienta z podlahového lůžka do vozíku a zpátky čtyřicetkrát za den. Každý takový úkon vyžaduje hluboký předklon, uchopení člověka a zvednutí těla, které snadno váží šedesát nebo víc kilogramů. Čtyřicet opakování denně je přímá cesta k poranění zad a profesionálnímu vyhoření.
Přesně tuto práci měl RIBA-II převzít. Výzkumníci z ústavu RIKEN a firmy Tokai Rubber Industries pracovali na tomto projektu od roku 2007 a druhou generaci robota, celým názvem Robot for Interactive Body Assistance, představili 2. srpna 2011.
Medvěd jako záměr, ne náhoda
Medvědí vzhled vznikl úmyslně. Výzkumník Mukai Tošiharu z týmu RIKEN uvedl, že cílem bylo, aby robot přirozeně zapadl do pečovatelského prostředí a pacienti ho přijímali bez odporu. Sterilní kovový mechanismus by vyvolával odlišné reakce než tato poloroztomilá varianta pokrytá měkkým materiálem.
Zda medvědí podoba skutečně pomáhá psychické pohodě pacientů, dostupné zdroje jednoznačně nepotvrzují. Jde o záměr designérů, nikoli o klinicky ověřený účinek.
Gumová kůže, která cítí váhu
Klíčový rozdíl oproti první generaci RIBA I, která zvládla nosnost 61 kilogramů, spočívá v novém uspořádání kloubů. RIBA-II má přidané klouby v základně a v bederní části; umí se proto snížit, přiblížit k podlaze a zvednout pacienta přímo z futonové matrace. Tuto schopnost první generace vůbec neměla. Nosnost přitom vzrostla na 80 kilogramů.
Aby byl kontakt s člověkem bezpečný, robot používá tzv. Smart Rubber senzory. Jde o první dotyková čidla kapacitančního typu (tedy měřící elektrickou kapacitu při stisku) zhotovená celá z gumy; jsou natisknutá v plátcích přímo na paže a hrudník robota. Díky nim dokáže RIBA-II rozpoznat váhu a polohu pacienta pouhým dotykem a průběžně přizpůsobovat pohyb tomu, co cítí pod rukama.
Za robotem stojí demografie
Projekt vznikal v kontextu konkrétních čísel. Při představení RIBA-II pracovaly japonské odhady s tím, že do roku 2015 bude v zemi 5,69 milionu seniorů vyžadujících ošetřovatelskou péči. Pečovatelů přitom přibývalo pomaleji než potřeby samotné.
RIBA-II v roce 2011 mířil na testování v partnerských zařízeních a tým Tokai Rubber Industries deklaroval záměr robot časem dostat do komerčního provozu. Předchozí generace RIBA I se k širšímu nasazení nedostala právě kvůli svým technickým omezením.
Robot o výšce 137 centimetrů a hmotnosti 230 kilogramů, který se dovede dřepnout k podlaze a šetrně zvednout člověka vážícího až 80 kilogramů, je odpovědí na velmi konkrétní otázku: co se stane, když se způsob bydlení, který fungoval staletí, potká s demografií, s níž se nepočítalo. V Japonsku bylo tou odpovědí vstávání z tatami.