Balón za 35 šilingů způsobil škody za milion liber. Britové to naplánovali.
12. července 1942 se ke stožáru přenosové soustavy v okolí Lipska přibil ocelový drát. Drát visel na vodíkovém balónu. Balón nikdo neřídil. A přesto ten kontakt spustil zkrat, který vyřadil z provozu elektrárnu Böhlen s výkonem 250 megawattů. Celkové škody dosáhly milionu liber. Balón stál 35 šilingů.
Za úderem stál přesně naplánovaný záměr.
Jak z nešikovnosti vznikla zbraň
Celý příběh začal nehodou. Bouře v noci 17. září 1940 odtrhla od kotevních lan několik britských průzkumných balónů a vítr je odnesl přes Severní moře. Balóny dopadly v Dánsku a Švédsku. Poškodily přenosové linky, zablokovaly železnici, jeden shodil rozhlasový vysílač. Škody způsobily stroje, které nikdo neposlal.
Když se zprávy o nehodě dostaly na stůl Winstonu Churchillovi, premiér žádal zjistit, zda se nedá totéž udělat záměrně. Admiralita si matematiku spočítala rychle: pokud takový balón dokáže způsobit takové škody náhodou, co by dokázal, kdyby ho někdo vyslal cíleně? V září 1941 britský generální štáb operaci formálně schválil. 20. března 1942 vzlétly první balóny.
Řeky vzduchu nad Evropou
Klíčová otázka zní: jak může zbraň bez motoru, bez kormidla a bez pilota zasáhnout nepřátelské území? Odpověď je ve fyzice atmosféry.
Nad výškou přibližně 4 900 metrů vane vzduch nad střední Evropou převážně od západu na východ. Jsou to stabilní vzdušné proudy, které fungují jako pomyslné dálnice v obloze. Z Británie přes Severní moře do Německa. A co je podstatné: v opačném směru vítr nefouká. Německá odveta stejnou metodou by proto byla prakticky nemožná.
Každý balón postrádal posádku, ale nesl propracovaný mechanismus řízeného sestupu. V maximální výšce kolem 7 600 metrů otevřel přetlakový ventil a balón pomalu klesal. Pomalu hořící doutnák pak ve správný čas uvolnil nádobu s minerálním olejem. Jak olej vytékal, balón se odlehčoval a stabilizoval ve výšce. Tím se určilo, kde přibližně splní svůj úkol.
Šest typů nákladu
Britové vyvinuli šest typů bojového vybavení, označených zásobovacími kódovými jmény jako „Beer“, „Jelly“, „Socks“, „Lemon“ nebo „Jam“. Za každým z názvů se skrýval konkrétní záměr.
Drátový typ nesl 90 metrů ocelového drátu visícího na 200 metrech konopného lana. Při dopadu na vysokonapěťové vedení drát spojil různé fáze přenosové soustavy. Německé ochranné prvky na sítích nebyly navrženy na tento typ zkratu: jističe reagovaly příliš pomalu nebo selhaly úplně. Výsledkem byly výpadky, poškozené transformátory a někdy i zborcené stožáry.
Zápalné typy nesly granáty s bílým fosforem, kanystr se zhoustlým palivem nebo plátěné vaky napuštěné parafínem, zavěšené v trojúhelníkovém uspořádání tak, aby uvízly ve větvích stromů. Cílem nebylo vypálit jednu továrnu, ale zapálit lesy a vřesoviště na co největší ploše, a tím donutit německou správu přesunout pracovní síly z fronty k hašení.
Čísla mluví za sebe
Operace Outward probíhala od 20. března 1942 do 4. září 1944. Za tu dobu bylo vypuštěno celkem 99 142 balónů. Celou operaci zabezpečovalo přibližně 230 lidí, z velké části příslušnice ženské námořní služby.
Němci nasadili k ničení balónů až 250 stíhaček denně. Každý sestřelený balón přitom stál pouhých 35 šilingů, zlomek toho, co stála jediná hodina provozu stíhačky. Ekonomická logika byla pro Brity jednoznačně výhodná.
V období od března 1942 do konce ledna 1943, kdy bylo vypuštěno přibližně 25 000 balónů, zaznamenali němečtí inženýři 520 závažných poruch na přenosových linkách s napětím 110 kilovoltů a více. Němci nechali vyrobit více než milion speciálních svorek, aby zabránili padání stožárů. Jenže svorky způsobovaly další poruchy při normálním zatížení větrem a námrazou.
Za vším stálo 230 lidí na golfovém hřišti v Suffolku, vodíkové lahve, plátěné stany jako ochrana před větrem a balóny nafukované v dávkách až 1 800 kusů za tři až čtyři hodiny. Tak vypadala jedna z nejlevnějších strategických operací druhé světové války.