Tvář americké vlády si ilustrátor namaloval ze zrcadla. A jméno k ní má pochybný původ.
Na plakátu „I WANT YOU“ ukazuje přísný starý muž prstem přímo na vás. Tenhle pohled zná celý svět jako symbol Spojených států. Jenže málokdo tuší, čí tvář to vlastně je. Ilustrátor James Montgomery Flagg, který plakát navrhl pro číslo časopisu Leslie’s Weekly ze 6. července 1916, prostě neměl chuť shánět model. Posadil se před zrcadlo, namaloval vlastní obličej a přidal bílou bradku s několika fiktivními lety věku. Soused Walter Botts pak dopózoval pro ukazující prst a mohutná ramena.
Tak vznikla nejslavnější tvář americké vlády. Ale to je jen polovina paradoxu. Ten druhý se skrývá v samotném jménu.
Řezník, barely a jedno nedorozumění
Oblíbený příběh o vzniku jména Uncle Sam zní takhle: Samuel Wilson, řezník a zakladatel masozávodu v Troy ve státě New York, zásoboval americkou armádu během války roku 1812. Jeho barely s hovězím byly označeny „E.A. U.S.“, což odkazovalo na zásobovatele Elberta Andersona a zkratku United States. Jeden voják prý žertem prohlásil, že „U.S.“ znamená „Uncle Sam“, přezdívka samotného Wilsona. Název se údajně rozšířil po celé armádě a přilnul k celému státu.
Zní to hezky. Možná příliš hezky.
Časová osa, která příběh komplikuje
Nejstarší dosud nalezený písemný doklad, který spojuje výraz „Uncle Sam“ s americkým státem, pochází z 24. března 1810. Muzeum lodi USS Constitution ho objevilo v deníku kadeta námořnictva Isaaca Maya. To je celé dva roky před tím, než Wilson vůbec uzavřel vojenský zásobovací kontrakt. A příběh o záměně na barely? Ten byl poprvé zaznamenán v novinách New York Gazette v roce 1830, tedy téměř osmnáct let po údajné události. Wilson sám žil až do roku 1854 a žádný přímý písemný záznam jeho potvrzení se nedochoval.
Historici proto příběh o řezníkovi označují přinejmenším za sporný. Wilsonova role mohla spočívat spíše v rozšíření pojmu než v jeho původním vymyšlení.
Než přišel Uncle Sam
Aby bylo jasné, kdo Uncle Sama vlastně potřeboval, je potřeba se vrátit o krok zpátky. Spojené státy dlouho neměly jednu ustálenou národní personifikaci. Zpočátku to byly ženské postavy s indiánskými rysy, pak Columbia, pojmenovaná po Kryštofu Kolumbovi a zobrazovaná v antické tóze. Columbia zůstávala v oběhu až do roku 1924, kdy se její obraz stal logem filmového studia Columbia Pictures. Tím z národního symbolu de facto přešla do kategorie firemní značky.
Vedle ní existoval Brother Jonathan, mužský protějšek představující prostého yankeeského venkovana z Nové Anglie. Ten byl ale příliš svázán se severskými státy a po konci občanské války v roce 1865 přestal jako sjednocující symbol fungovat. Pro Jižany byl prostě nepřijatelný.
Proč vyhrálo strýcovské jméno
Po občanské válce potřebovaly Spojené státy postavu, která by nebyla spjata s jednou částí země, ale reprezentovala federální autoritu jako celek. Uncle Sam tu roli přijal. Nebyl regionálně zatížen a mohl ztělesňovat vládu bez politického přídechu konkrétní strany nebo oblasti.
Jak si postava hledala podobu
Na ustálení vzhledu se výrazně podílel karikaturista Thomas Nast, který pracoval pro týdeník Harper’s Weekly od roku 1862 do roku 1886. Jeho kresby pomohly sjednotit rysy postavy a daly jí ustálenou vizuální podobu: kozí bradka, vychrtlá postava a patriotické oblečení. V šedesátých letech 19. století se postava začala podobat Abrahamu Lincolnovi, jeho vysokou a vyhublou siluetu tehdy znal každý Američan. Flagg pak do svého portrétu přinesl vlastní tvář a výsledek si půjčil jen tu vyhublou přísnost, kterou si postava nesla od šedesátých let. Za první světové války se z plakátu vytisklo přes čtyři miliony kopií.
Mýtus schválený zákonem
Příběh o Samuelu Wilsonovi přitom neskončil v propadlišti dějin. Americký Kongres v roce 1961, tedy před 65 lety, přijal usnesení, ve kterém prohlásil Wilsona za původce národního symbolu Uncle Sama. A v roce 1989, před 37 lety, byl 13. září oficiálně vyhlášen Dnem Uncle Sama. Datum nebylo zvoleno náhodně: 13. září 1766 se Wilson narodil.
Stát tedy zapsal do svých zákonů příběh, který historici považují za legendu. To ale ukazuje, jak národní symboly fungují: nepotřebují mít dokonale doloženou historii, potřebují být přesvědčivé. Plakát, který si jeden ilustrátor namaloval podle sebe, dnes visí v muzeích po celém světě. A muž z Troy, jehož přesná role zůstává nejasná, má po svém boku bronzovou sochu, pamětní desku i vlastní sváteční den.