Pár kousků molitanu a špatně nastavený ventil: jak Arktida pohltila čtyři termonukleární bomby
Rozlehlý kus zamrzlého zálivu pokrytý plutoniem a uranem. K tomu stačil jeden špatně nastavený ventil topení a pár pěnových polštářků pod sedadlem. Řetězec příčin, který 21. ledna 1968 skončil havárií strategického bombardéru B-52G na ledu grónského zálivu North Star Bay, je učebnicovým příkladem toho, jak banální selhání spustí lavinu.
Operace Chrome Dome: nepřetržitě ve vzduchu
Od roku 1960 udržovalo Strategické letecké velení USA v rámci operace Chrome Dome nepřetržitou hlídku nukleárně vyzbrojených bombardérů B-52 ve vzduchu, čtyřiadvacet hodin denně. Doktrína vzájemného zaručeného zničení vyžadovala schopnost odvetného úderu i po sovětském překvapivém útoku. Jedna ze čtyř hlídkových tras vedla nad Grónskem: mise Thule Monitor kroužila nad zálivem Baffin Bay a monitorovala základnu s radarovým systémem včasného varování. Právě tuto misi plnil 21. ledna 1968 letoun s volacím znakem HOBO 28.
Molitan, horký vzduch a požár
B-52G startoval ze základny Plattsburgh v New Yorku se sedmičlennou posádkou. Major D’Amario umístil pěnové polštářky pod sedadlo navigátora instruktora v dolní palubě. Někdo otevřel ventil motorového ohřevu, vzduch nebyl dostatečně předchlazen a namířil se přímo pod toto sedadlo. Molitan vzplanul. Posádka se pokoušela oheň uhasit hasicími přístroji i oblečením, nic nepomohlo. Plamen propalil svazek elektrických kabelů, letoun přišel o elektřinu a stal se neovladatelným. Kapitán Haug vydal rozkaz k opuštění letounu. Šest členů posádky se katapultovalo nebo vyskočilo; kopilot Svitenko, odpočívající v dolní palubě bez přístupu ke katapultovacímu sedadlu, havárii nepřežil.
Proč nenastala jaderná exploze
Letoun narazil rychlostí přibližně 900 km/h do mořského ledu asi dvanáct kilometrů od základny Thule. Na palubě bylo přes sto tun paliva a čtyři termonukleární bomby B28 s výkonem 1,1 megatuny každá. Jaderná detonace nenastala, bez záměrného spuštění se kaskáda nutných dějů nespustila. Spustily se však konvenční výbušniny bomb, které roztříštily plutoniová a uranová jádra a rozmetaly radioaktivní materiál do okolí. Plutonium, uran a tritium pokryly přibližně 75 čtverečních kilometrů zamrzlého zálivu.
Broken Arrow nad dánským územím
USA incident klasifikovaly jako Broken Arrow, vojenský termín pro závažný jaderný incident, který však nepředstavuje riziko spuštění války. Záchranné práce dostaly krycí název Projekt Crested Ice. Grónsko je však autonomní součást Dánska, které od roku 1957 striktně uplatňovalo politiku bezjaderného území. USA se opíraly o obrannou dohodu z roku 1951, ta se ale o jaderných zbraních nezmiňovala. V Dánsku propukly protesty. Skandál se obnovil v roce 1995, kdy zpráva odhalila, že dánská vláda o přeletech jaderně vyzbrojených letounů věděla a mlčky s nimi souhlasila. Operace Chrome Dome byla zastavena 22. ledna 1968, den po havárii.
Tisíce let tradice zachránily životy
Přeživší členové posádky bojovali o holý život v arktické pustině. Kapitán Haug a Major D’Amario přistáli přímo v areálu základny Thule. Střelec Snapp dopadl téměř deset kilometrů jižně na ledové kře, přežil zabalený do padáku v teplotách kolem mínus jednatřiceti stupňů Celsia a byl zachráněn až po jednadvaceti hodinách. Pátrání koordinoval Jens Zinglersen, který přivolal místní Inuity, ti oblastí projeli na psích spřeženích a pohybovali se v pobřežním terénu bez problémů. Za pomoc byl Zinglersen 26. února 1968 oceněn americkým vyznamenáním Exceptional Civilian Service Medal.
Miliardová strategie studené války a čtyři termonukleární bomby s celkovým výkonem přes čtyři megatuny skončily rozmetány po arktickém ledu. Přeživší zachránila technika tisíce let stará: sáňky tažené psy a znalost krajiny předávaná z generace na generaci.