Strom, co si bafá vlastním plynem
Když se řekne metan, většině lidí naskočí krávy, bažiny nebo unikající zemní plyn. Jenže i obyčejný strom umí tenhle skleníkový plyn produkovat. Australský bahenník (Melaleuca quinquenervia, v angličtině paperbark) roste hojně v nížinách a mokřadech a jeho silná, vrstevnatá kůra v sobě metan doslova ukrývá.
Zajímavé ale není jen to, že strom plyn vypouští. Zajímavé je, co se s ním děje, než stihne uniknout do vzduchu.
Kam se ten metan poděl?
Vědci ze Southern Cross University v Austrálii, v čele s výzkumníkem Lukem Jeffreym, měřili, kolik metanu strom skutečně vypustí do ovzduší. Čísla ale neseděla s tím, co by se dalo očekávat podle množství plynu vznikajícího uvnitř kůry.
Něco po cestě ven metan ubíralo. Buď se to dělo náhodně, nebo v kůře fungoval nějaký systematický proces, který plyn zpracovával dřív, než stihl uniknout. Aby si tím byli jistí, ošetřili stromy látkou zvanou difluormethan, která dokáže dočasně zablokovat právě tento typ mikrobiální aktivity. Jakmile ošetřený strom najednou vypouštěl mnohem víc metanu než předtím, bylo jasné, že v kůře opravdu něco plyn aktivně odbourává.
Bakterie, které metan „sní“
Odpověď se skrývala přímo ve tmavé, vlhké kůře. Žijí tam methanotrofní bakterie, tedy mikroby, které dovedou metan „sníst“ a přeměnit ho na oxid uhličitý a vodu. Funguje to podobně, jako když naše tělo spaluje cukr na energii, jen místo cukru je palivem metan.
Nejčastěji šlo o bakterie rodu Methylomonas, které v kůře bahenníku tvořily až 25 procent celého mikrobiálního společenstva. Šlo tedy o výraznou součást života uvnitř kmene.
Když vědci porovnali množství těchto bakterií s tím, kolik metanu strom skutečně vstřebá, souvislost byla jasná a silná (statistický vztah s hodnotou R² = 0,76). Čím víc bakterií, tím míň metanu unikalo ven. Podle měření dokázaly tyto mikroby zpracovat zhruba 36 procent veškerého metanu, který strom sám vyprodukuje. Šlo tedy o pouhou třetinu, ale byla to třetina naměřená, ne odhadnutá od oka.
Proč na tom vlastně záleží
Metan a oxid uhličitý nejsou z hlediska klimatu rovnocenní protivníci. Metan zadržuje teplo v atmosféře mnohem účinněji, v přepočtu na stejnou hmotnost je jeho účinek v horizontu desítek let řádově vyšší než u oxidu uhličitého. Proto i částečná přeměna metanu na CO2 má reálný dopad, protože se z „agresivnějšího“ plynu stává ten mírnější.
Kůra bahenníku tak funguje jako drobná přírodní čisticí stanice, která pracuje bez jakéhokoli lidského zásahu, přímo v živé tkáni stromu. Šlo jen o zmírnění, ne o úplné odstranění. Strom pořád metan produkuje a část ho unikne dál.
Co ještě nevíme
Výzkum se soustředil na jeden konkrétní druh stromu ve třech lesích, takže zůstává otevřené, jestli podobné bakterie žijí i v kůře jiných dřevin, které rovněž produkují metan. Takových stromů je totiž víc, nejen v mokřadech.
Zajímavé je i to, že první zmínka o metanu ve stromech pochází už z roku 1907, kdy si ho vědci všimli u topolů. Skoro celé století to ale zůstalo bez povšimnutí, teprve v roce 2018 vyšel první ucelený přehled tématu, který ho označil za novou hranici zkoumání globálního koloběhu uhlíku. Otázek proto zůstává víc než odpovědí: liší se množství bakterií podle vlhkosti, teploty nebo druhu dřeva? Je to jev typický jen pro mokřadní stromy, nebo obecnější vlastnost mnoha druhů?
Co by to mohlo znamenat pro lesy budoucnosti
Mokřadní ekosystémy patří celosvětově mezi významné přírodní zdroje metanu, takže i drobný mechanismus, jako je bakteriální „čištění“ v kůře jednoho stromu, může ve větším měřítku hrát nečekanou roli. Pokud budeme vědět, které stromy metan produkují a zároveň sami odbourávají, dá se to zohlednit při plánování obnovy lesů a mokřadů tak, aby výsadba maximalizovala pohlcování oxidu uhličitého a zároveň minimalizovala únik metanu do ovzduší.
Zatím jde o objev jednoho druhu stromu ve třech lesích v Austrálii. Ale ukazuje, že i detail skrytý pod kůrou může mít smysl pro mnohem větší klimatickou rovnici.