208 raket, nula zásahů. Americké letectvo nedokázalo sestřelit vlastní bezpilotní letoun
Červený cíl bez pilota
16. srpna 1956 vzlétl z kalifornské námořní základny Point Mugu červeně natřený bezpilotní letoun. Byl to přestavěný Grumman F6F Hellcat z druhé světové války, tehdy sloužící jako rádiově řízený terč pro raketové zkoušky. Plán byl jednoduchý: dron poletí nad Tichým oceánem, technici ho sestřelí řízenými střelami a zbytky dopadnou do vody daleko od civilizace.
O hodinu a něco později části nákladního automobilu doutaly v kalifornském údolí Placerita Canyon. Dron byl přitom stále ve vzduchu.
Co se pokazilo?
Letoun vzlétl v 11:34. Brzy poté operátoři na zemi ztratili rádiové spojení s letounem a přestali ho ovládat. Letadlo se začalo pomalu otáčet doleva a stoupat, míříc přes Los Angeles do nitra Kalifornie.
Velení letectva reagovalo rychle. Ze základny Oxnard AFB, vzdálené asi 8 kilometrů od Point Mugu, vyslalo dva stíhače Northrop F-89D Scorpion. Každý nesl 104 neřízených raket Mark 4 „Mighty Mouse“ v gondolách na koncích křídel. Celkem 208 střel. Posádky tvořili piloti první poručík Hans Einstein a první poručík Richard Hurliman spolu s radarovými operátory.
Na papíře to vypadalo snadno. Dron byl pomalý, bez pilota a jasně červeně označený. Stíhače F-89D dosahovaly rychlosti přes tisíc kilometrů za hodinu a nesly automatický systém řízení palby Hughes E-6 s vlastním radarem.
Systém, který nevystřelil. Mířidla, která chyběla.
Jenže systém E-6 měl v automatickém režimu konstrukční vadu: rakety jednoduše nevypálil. Když piloti přepnuli na ruční ovládání, narazili na druhý, závažnější problém. Při instalaci automatického systému bylo z letounů F-89D odstraněno původní optické zaměřovací zařízení. Záložní způsob přesného zaměření tedy neexistoval. Piloti museli pálit od oka, bez jakékoli optiky, ve výšce přibližně 9 100 metrů nad osídlenou krajinou.
Vzdušný souboj proběhl ve čtyřech salvách. Prvních 42 raket minulo dron úplně. Druhá salva 42 střel prošla těsně pod trupem, několik ho patrně otřelo, ale žádná nedetonovala. Třetí salva 64 raket neuspěla. Čtvrtá, závěrečná salva, každý letoun vypálil posledních 30 střel, dohromady 60 raket, také ne.
208 raket. Nula zásahů.
Déšť raket na údolí pod nimi
Zatímco dron letěl dál zcela nezasažen, rakety Mark 4 dopadaly na údolí Castaic, Placerita Canyon a Soledad Canyon. Celkem shořelo přes 400 hektarů suché vegetace. K hašení bylo nasazeno přes 500 hasičů a požáry se podařilo zvládnout až po dvou dnech.
Na zemi měli lidé ohromné štěstí. Střepiny proletěly oknem do obytného domu. Dva dělníci v Placerita Canyon odešli právě na přestávku na oběd a zanedlouho jim raketa zničila jejich nákladní auto. Sedmnáctiletý mladík jel s matkou po Palmdale Boulevard, když střela odpálila přední pneumatiku jejich vozu a zdemolovala přední část karoserie. Oba přežili bez zranění.
V terénu zůstalo 15 raket, které nevybuchly při dopadu. Ty musely být na místě odpáleny pod dohledem šerifova oddělení.
Vítěz incidentu: prázdná nádrž
Výsledek určila fyzika: dron spotřeboval všechno palivo a dopadl k zemi od raket zcela nedotčen. Letoun se stočil dolů a dopadl přibližně 13 kilometrů východně od Palmdale. Při nárazu se pravé křídlo zabořilo do písku, letadlo se přetočilo a rozpadlo se.
Armáda z incidentu vyvodila závěry. Raketa Mark 4 „Mighty Mouse“ byla stažena ze vzdušných soubojů. Jako náhrada nastoupila od roku 1957 střela AIR-2 Genie, neřízená raketa s jadernou hlavicí o síle 1,5 kilotony. Poloměr smrtícího účinku byl přibližně 300 metrů. Tentokrát na přesnosti tolik nezáleželo.